potřeba ukáže.
Třetie máme kázen držeti a pořád v činech a ve všelikých obyčejích. A toť velí svatý Pavel, abychom netolik v srdci před Bohem pořádni byli, ale také i před lidmi. I die svatý Bernart: K lidem sě pořádně jmieti záleží ve trojí věci: v rúše, v činech a v řeči, aby rúchem nebyl mimo jiné a činóv ohyzdných nejměl a řeči marné. O rúše také svatý Augustinus die k své mateři: Rúcho tvé ukaž v tobě kázen, počestnost, ctné obyčeje, ne aby sě jím líbila lidem, ale ať nenie lidem k spravování, a aby nerozhněvala Boží očí v smilném chodu aneb v hrdém. Neb mnohokrát rúcho mysl ukazuje a druhdy vzbudí. I die opět svatý Augustin v své řehule: Nebuď znamenité rúcho vaše. Toť miení, aby mimo jiné nebylo, ani hrdé ani špatné. Neb býváť nemúdrá mysl také někdy v špatném rúše pokorú hrdá. A co jest znamenito mimo jiné, to jest dáno lidem v zpravovánie. A jakož die i svatý Bernart: Ve všem svém obyčeji máme svých cest i před Bohem i před lidmi ostřiehati, hřiechu sě střěhúc, a aby sě nikto námi nepohoršil.
Čtvrté máme v kázni těla svá jmieti, s múdrostí trápiec, ne aby pohynula, ale aby nebujala a v hřiech neuvedla. A také ktož pohřeší, jda po tělu, daj kázen tělu, aby zdejším utrpením zbyl těžšie pokuty onoho světa, a pakli Buoh dá kázen kterým tělu protivným činem, to strpěti. Neb, jakož die svatý Pavel, nebudem li pod kázní, jeho nebudem synové. I který jest syn, by jej kázní netresktal otec? A tak trojím činem my svá těla trápiti máme: jedniem protiviec sě hřiechu; druhém někdy libé odtrhnúc tělu, ješto by mohlo to jmieti i bez hřiecha; třetie dadúc někdy kázen tělu protivnú věcí, aby trpělo. A pak Božím přepuštěniem také troji kázen mieváme; neb někdy trpíme od zlého ducha, někdy od člověka, a to, že to Bóh přepúští na nás. A v tom máme při sobě býti, abychom, když trpíme od člověka,
