O jiných snech, kteřížto pocházejí tolik od přemyšlovánie
Druzí snové sú, jenž pocházejí od přemyšlovánie. Těm snóm podobné najevě. Jako člověku nábožnému zdá se, an se modlí aneb zpoviedá, a člověku uměnie plnému kolotá se, an čte neb čtúc slyší, a člověku frejovnému a smilnému zdá se, an se s frejieřkami obierá, a člověku hněvivému, an se vadí aneb seče. A tak o jiných věcech. A těm opět móž věřeno býti bez hřiechu. Neb to, což jest člověku na mysli najevě, to také ostává i ve sně.
O třetích snech, jenž pocházejí od zjevenie božieho, takže se bude sníti člověku, naliť muž nebo žena nad lidský obyčej jasný nebo jasná, krásný nebo krásná zvěstuje nětco ctného ku polepšení lidskému anebo toho, komuž se sní. Neb die svatý Ambrož: „Pravda od kohož koli pravena bude, od ducha svatého jest.“ A takovému snovému vidění slušie věřiti. Neb ku polepšení života táhne lidského. A takové viděnie stalo se zlým i dobrým v Starém i v Novém zákoně. A to druhdy v podobenství a druhdy zřejmě, jakož svrchu psáno jest. A takovému snovému vidění slušie věřiti. Neb ku polepšení života lidského tiehne. A tak die Ježíš, syn Sirachóv, v XXXIIII. kapitule: „Jakož kto pochytí stien a honí vietr, též i kto patří k vidění lžem. Ale to viděnie snové před obličejem člověčím, podobenstvie jiného člověka, hádanie bludu a ptakověštba, lži zléčinijících marnost jest. A jakožto rodícé ženy tvé srdce obludy trpie,
