a takú nemilost spatře a nad takým mládencem se slituje. A shladě ta slova: „Ihned toho dne buď zahuben!“ I napíše: „Ihned má dci buď jemu dána!“ A to napíše, i zavře list zase. A mládenec vstana jel k ciesařové. A když ten list a pod jeho najtajnější pečetí spatři, velmi se tomu podivi, že tak věc velikú kázal tak náhle učiniti. Avšak vidúc tak pilné přikázanie, oddadúc dceru svú jemu i složi je. A když ty noviny ciesaře dojdú, podivi se tomu velmi a řka sobě na mysli: „Božieť jest to zjednánie.“ A uptaje se, že jest syn takového hrabie, i ukrotil se a přivolil k tomu. Ten pak Jindřich po smrti ctě byl ciesařem římským. A na tom miestě, kdež se jest byl narodil, ustavil veliký klášter a jej štědře nadal.
Ať o jiných mlčím, vizme sen dóstojného kniežete Karla, ciesaře římského a českého, nynějšieho krále jenž byl otec, najjasnějšieho kniežete Václava, římského krále, vždy rozmnožitele a českého krále a pána našeho milostivého. Ten takto sám o sobě píše a řka: „Když sme z Luky s naším otcem do Parmy jeli, přijeli sme do vsi, jenž slove Tarenc, v neděli, jenž bieše den nanebevzetie Matky božie. Tehdy té noci, když sme spali, zdálo se nám, by anjel boží vedlé nás stál na levé straně, kdež ležechme. A udeřiv nás v bok i vece: ‚Vstaň a jdi s námi!‘ Tehdy my v duchu odpověděli sme: ‚Pane, aniž vieme, kterak s vámi jíti.‘ A on vztyčiv nás, za kštici vynese nás u povětří nad veliké vojsko jiezdných a oděných
