Komentář editora k textu

Edice přináší text Snáře Vavřince z Březové, který je uložen v Moravském zemském archivu v Brně ve fondu G 10 pod inventárním číslem 412. Rukopis je datován rokem 1471 („Skonávají se knihy snové, totiž výklad na knihy snóv, jenž sú potvrzeny od mistróv indiských, perských a ejipských. Léta od narozenie božieho jsú psány MCCCCLXXI i skonány ve čtvrtek před svatým Ondřejem.“ s. 248).

Snář byl v 19. století spolu s mnohými dalšími rukopisy české provenience nalezen ve švédském Stockholmu, a proto se často uvádí pod zkratkou BřezSnářS.

Jedná se o mladší exemplář českého překladu latinského snáře Leo Tuscana z roku 1176, který vznikl na základě řeckého Oneirocriticonu byzantského Pseudo-Achmeta z období 10.–11. století. Oneirocriticon je však pouze adaptací snáře arabského, který vychází ze starších snových výkladů.

Památka sestává z originální předmluvy Vavřince z Březové (strana 41–73) následované textem přeložené předmluvy (strana 73–75). Uvedené „registrum“ (s. 73) v porovnání se starším rukopisem (označovaným BřezSnářM) v tomto rukopisu chybí. BřezSnářS dále pokračuje textem snového výkladu (strany 75–239), textem obecného výkladu snů (strany 239–246), doslovem (strany 246–248) a abecedním rejstříkem (strany 249–256).

Rukopis je zapsaný na papíře a je součástí svazku, který obsahuje více různých textů. Všechny texty jsou však dílem jediného písaře. Svazek čítá celkem 346 stran. Obsahuje kalendář (strany 1–13), astrologii (strany 14–35), snář (strany 41–256), knihy Josefovy (strany 257–303) a knihy Tobiášovy (strany 303–317). Kromě těchto textů se v knize nacházejí hojné přípisky soudobou a převážně mladší rukou.

Text snáře je zapsán jedním písařem v jednom sloupci černou a červenou barvou. Rubriky je použito jen ke zvýraznění velkých písmen a místy i interpunkce. Všech devět zamýšlených iniciál zůstalo neprovedených.

Vedle BřezSnářS se do současnosti zachoval ještě starší rukopis z doby kolem roku 1450, který je označovaný zkratkou BřezSnářM. Tento rukopis je uložen v Moravské zemské knihovně pod signaturou M 14. Je však velmi pravděpodobné, že opisů Vavřincova Snáře bylo ve středověku pořízeno ještě více. Jiří Rybaj například píše Josefu Dobrovskému o exempláři z roku 1539, který byl pořízen na základě staršího rukopisu z roku 1483. Oba opisy jsou v současnosti nezvěstné.

Snář Vavřince z Březové má také své staré tisky v úpravě (redakci) Václava Hájka z Libočan – vydání z let 1550, 1581 a 1614.

Snář vyšel také v edici – Vavřince z Březové Snář velmi pěkný podle úpravy Václava Hájka z Libočan, který vydal roku 1908 Čeněk Zíbrt.

Úryvky textu BřezSnářM pak vyšly ve druhém svazku Výboru české literatury doby husitské v roce 1964.

Text snáře je zapsán spřežkovým pravopisem s poměrně ustálenou distribucí spřežka/grafém-foném. Ojedinělé odchylky standardizuji bez poznámky (,jsa‘ za yſa, ‚oheň‘ za ohen ap.).

– jedno ſ přepisuji jako s; případy, kdy ſ reprezentuje š, komentuji. Dvojí ſ přepisuji (až na nemnohé odchylky, které též komentuji) důsledně jako jedno š. Pouze ve slovech evidentně cizího původu doklady sjednocuji: ‚apoštol‘ za apoſſtol i apoſtol či přihlížím ke znění v původním jazyce ‚forštatový‘ za forſtatový ap.

– co se týče interpunkce, poměrně důsledně jsou užívány virgule a tečka na vertikálním středu linky (též ve funkci rozdělovníku slov na konci řádků). V rukopisu se také místy objevují škrty, vpisky a opravy. Na všechny takovéto jevy upozorňuji přímo v textu edičními komentáři.

– interpunkci a psaní velkých písmen upravuji podle současných pravopisných pravidel, u náboženských pojmů volím bezpříznakovou variantu s malým písmenem. Spojení „starý zákon“ a „nový zákon“, přepisuji s velkým s a velkým n.

– místy se v rukopise též vyskytuje diakritika – například přiwine, větřech, poyčily, paże ad.

– hranice slov dodržuji podle současných pravidel

Na hláskoslovné úrovni v maximální míře respektuji stav zachycený v rukopisu. Emenduji pouze ty jevy, na jejichž pozadí stojí zvratná analogie a zjevné písařské omyly.

– asimilace znělosti: ve všech případech ponechávám

– jotace: text ve velké míře zachovává jotaci v krátkých slabikách, zejména po sykavkách. Vzhledem k tomu, že po polovině 15. století se jedná o záležitost pouze grafickou, upravuji stav jotace na soudobý stav bez poznámky.

– vzácnou diftongizaci o v uo v krátkých slabikách ponechávám (např. ztroskuoce, luože)

– jednoslabičné tvary gen. pl. fem. a-kmenů přepisuji jednotně dlouze (strán, slúh, múch ap.)

– u počeštěných variant cizích vlastních jmen odstraňuji aspirované th, skupinu ph přepisuji jako f, grafém c v platnosti hlásky k přepisuji jako k ap., odstraňuji též gemináty

Standardní písařské zkratky rozepisuji bez poznámky podle obecně platných pravidel.

Do morfologie zasahuji minimálně. Tvary prézentu a aoristu, které lze dle grafiky odlišit jen zřídka, přepisuji s ohledem na kontext toho kterého výskytu.

Na syntaktické úrovni užívám novočeské interpunkce, emenduji jen prokazatelně mylné opakování téhož textového úseku (nejčastěji slov).

Po textové stránce do znění rukopisu zasahuji jen minimálně. V případě nejistého čtení text srovnávám se starším dochovaným rukopisem BřezSnářM. Na příslušnou úpravu vždy upozorňuji prostřednictvím edičního komentáře.

Literatura:

Černá, Alena M.: Pojmenování učence u mistra Vavřince. In Oratio et ratio, Praha 2005, s. 71–76.

Hořejší, Michal L.: Překlad biblických veršů ve Snáři Vavřince z Březové ve vztahu ke staročeským překladům bible. In Varia XXIII. (v tisku).

Hořejší, Michal L.: Jazyk snářů Vavřince z Březové. Jazykovědné aktuality 2015 (1, 2), s. 53–59.