duom, újmu sbožie i veselé okazuje. Pakli kto vidí, ano v domě jeho nové dveře zjevily se a on vyšel jimi, vyjde s tohoto světa skuoro. A otevrú li se ty dveře v domu, znamená pohynutie rodu jeho. Pakli se ven otevře, pohyne on a čeled jeho.
XIIII. O promluvení země. Indiských
Zdá li se komu, by země k němu promluvila, jakýž div jest zemi mluviti, tak divně on obohatie před lidmi. Uzří li to král, dlúhověčný bude a divně bez válek své nepřátely přemóže a bude děditi jich zemí. Pomní li, co země promluvila, jest li utěšena řeč, přijdeš k sboží s radostí. Pakli smutna, ktož to vidí, hledaj pokánie! Pakli nepomní řeči té, přijde sbožie u veselí, ale menšie.
XV. O rovné zemi a pahorciech. Indiských
Mní li kto ve spaní, by panoval nad zemí rovnú a širokú, v nížto u prostředku vznikl pahorek, povýšen bude v duostojenství a rozšířen sbožím hojným. Pakli to sluha neb chudáček vidí, ctnú potřebu neb odplatu své služby obdrží a přistane službú k bohatému. Pakli se komu zdá, by bydlel podlé pahorka cizieho, bude se přídržeti muže zveličeného a bude zbraňován od moci jeho.
XVI. O umenšení země. Indiských mudrcóv
Zdá li se komu, by země jeho ubylo dopólu, jest li král, dopólu země jeho pohubie nepřietelé a on brzo umře. Pakli to vidí obecný člověk, ano země jeho diel ubylo, v biedu a žalost a zlý život
