strast nalezne.
LXIII. O dšti. Perských a ejipských
Uzří li kto, že hodný spadne déšť na duom jeho, on a ti, [jenž]text doplněný editorem[93]doplněno podle rkp. M v němž bydlé, přijmú dobroděnie od krále. Pakli hodný a zemský nespadne, ale přielišný, zlé čeká příhody v tom domu od krále, avšak se naposledy smiluje. Pakli král uzří, jako by zmokl, protivenstvie jej potká vedlé jakosti dšťové. Pakli má tesknost, jie pozbude. A týž výklad jest o každé osobě. Pakli kto vidí, ano na jednom miestě déšť prší, a na druhém nic, kdež déšť spadl, spadne neduh na lidi. Čistá voda dšťová dobré, ale kalná vždy zlé znamená.
LXIIII. O blátu. Perských a ejipských mudrcóv
Ktož vidí ve snách, by chodil po blátě, bude zamúcen a zlú pověst o sobě uslyší, ač bláto jest smrduté. Pakli jest bláto z čistého prachu a dště neb vody, penieze své zle rozdá v starosti a zamúcení. Pakli rúcho své zkálí blátem, potká jeho žalost věčie. Pakli zkálé nebo zblátí který úd, osoba těch údóv znamenaná zamúcena bude.
LXV. O jiezvení země. Perských a ejipských
Zdá li se komu, že skála v jezvinu dštěm učiněnú zemskú upadla, potká jej veliký zámutek od silného nepřietele a umře. Pakli vidí, ano ta jezvina domy i stromy pohltila, jest li král, muže zveličeného kraje pohubí. Pakli to obecný člověk vidí, na veliké lidi i krajinu pohroma válkú spadne.
LXVI. O řekách rozsúzenie indiských mudrcóv
Mní li kto, by šel přes řeku nebo pil z nie vodu čistú, přejde li, bude potřebovati vládaře králova,
