nalezl v kněhách Platových tato slova: „V počátku bylo slovo a slovo bylo u boha a bóh byl slovo.“ A táž slova pokládá sv. Jan na počátce svého čtenie.
Potom, když Plato ten, chtě múdrosti jiných vlastí dosieci, bral se z Atén, tehda té noci na tom putování zda mu se ve snách, by jat byl od lotróv morských. A když ten sen ráno tovaryšóm povědě, oni řkú, aby snóv nešetřil. A když na moře vsedú, lotrové morští, s svými lodicemi k tomu korábu přilnúce, jej i se všemi zlúpie a Platona, že byl muž překrásný, jemše jej s sebú vzali.
Také píše Titus Livius v prvých kněhách o válce afrikánské: „Když Hanibal, ciesař kartaginský, byl přitrhl s velikým vojskem k zemi italské, viděl ve snách mládence, jenž řekl se ot Jupitera poslaného a že jeho vódcí má býti do Itálie. I vece dále: ‚Jdiž po mně a nikam očí svých neobracej.‘ A když jdieše po něm, najprvé sa strašiv nikam jinam nežli na toho mládence hledě. Potom vznikne na mysl jemu, co však jest, že mi jinam zapověděl hleděti? I nemoha očima umu poslúchati, i ohlede se a uzře, naliť had divné velikosti, porážeje veliké stromy i kořenie, plaze se. A potom s hřímaním příval spade. A když otáza, co by to bylo, uslyše, že to znamená záhubu a opuštěnie italské země. A to se stalo od Hanibale najevě, že on jako had veliké stromy i kořenie porážel, když vládaře římské s jejich vojsky valnými pobíjel.“
