oděných lidí, jenž stáchu před jedniem hradem, hotovi jsúce k boji. A anjel držieše nás v povětří nad tiem vojskem a vece k nám: ‚Patř a viz!‘ A naliť druhý anjel stúpi s nebe, maje ohnivý meč v ruce, i poseče jednoho z prostřed vojska a uťa jemu mužskú nádobu týmž mečem. A ten jsa jako smrtedlně raněn, umřieše na koni sedě. Tehdy drže nás anjel za vlasy i vece: ‚Znáte li toho, jenž jest posečen od anjela a raněn až do smrti?‘ Tehdy odpověděchme: ‚Pane, nevieme ani známe miesta.‘ A on vece: ‚Máš věděti, že to jest delfín vienenský, kterýžto pro hřiech smilstvie tak od boha jest poražen. Protož střezte sebe a móžte otci svému pověděti, ať se vystřiehá takových hřiechóv, jinak horšie potkají vás.‘ Ale my slitovali sme se nad tiem delfínem jménem Sigomov, jehožto babka byla sestra babky našie a on bieše syn sestry krále uherského, Karla prvého. I otázachme anjela: ‚Mohl li by ten delfín zpoviedati se před smrtí a běch zamúcen velmi?‘ Ale odpovědě anjel a řka: ‚Budeť mieti zpověd a budeť živ několiko dní.‘ Tehda sme viděli na levé straně mnoho mužóv oděné bielými plášti, jako by byli mužie velikého duostojenstvie a svatosti a mluviechu mezi sebú, patřiec na vojsko a na to, což se dáše. A my sme je dobře znamenali, avšak sme neměli milosti otázati, aniž sám anjel, kteří aneb kací by byli ti mužie tak veliké počestnosti. A ihned