práci úřadu apoštolského. A i ještě jest ta cesta a čtvero pozvánie každému k svrchování služby Božie. Najprv Buoh pozove ku poznání sebe; druhé, abychom od něho učenie brali, jsúce jeho učedlníci; třetie zuove u vláštní sebú ochotenstvie; čtvrté ku práci pro milost jeho a svých bližních. O tom čtveru všech nás obecném pozvání rád bych pomluvil, a bude li se zdáti dlúho, ale opět třetí řeč učiním z toho dvého pozvánie poslednieho.
Řekl sem, že najprvé zove nás Hospodin ku poznání sebe, že jest. A kto by se táhl k němu, kdyby najprv, že jest, nepoznal toho? A to prvnie pozvánie činí Buoh vším svým stvořeniem. Stvořenie všecko jako volá k tomu, aby Buoh mocný, múdrý a dobrý mohl poznán býti. Každý muož rozuměti po stvoření, že jest mocný, múdrý a dobrý stvořitel, jehož mocí stvořenie jest vyvedeno a múdrostí zpořiezeno a drží je dobrota jeho. Aj, jakť stvořenie volá ku poznání stvořitele! Ale tak jest, jakož die svatý Augustin: Ktož se stvoření milosti poddá, nerozsúdí stvořenie právě; tomu bude stvořenie jako němo, ač i volá a ukazuje stvořitele. Ale ktož má mysl svobodnu, tak že jí jest bezpřiemnú milostí k stvoření neobvázal a umí dómyslně stvořenie rozsúditi, tomuť vše volá a ukazuje stvořitele a jako řka: Ne samoť sem se nebyv mohlo učiniti, zpořéditi, aniť se mohu držeti samo sebú, ale jestiť divná jakás všeho pravda, a to jest Buoh všemohúcí, všeumělý v spravedlnosti a plná dobrota milostivá, jemuž čest a chvála a poddaná služba a dieka až navěky. Neb svobodný rozum člověka toho, jehož jest milost bezpřiemná libých stvořených věcí neuvázala a v rozumu neoslepila, když v stvoření uzří libú krásu, vezme to v mysl, že jest v stvořiteli velím nadto viece líbosti i krásy a že by užitečně jí jemu se bylo slíbiti, nežli by se slíbil všemu světu, a lépe jej jmieti nežli vešken svět; neb v něm v jediném vše dobré jest i nad to, nežli stvořenie mohlo přijieti dobra. Aj, jakť nás najprvé
