[120] poče séci [17v]číslo strany rukopisuse všie své moci.
Velmi drahý helm mějieše,
štít zlatý na rámi držieše.
Zloba když tu svádu zoči,
k boji s svými se přitoči;
[125] vynikši tam k Milosrdí,
potoči na ni svú žerdi
i zbi je velmi zlá hosti,
ztrúpa v nich poslednie kosti.
Šlechetnost ten boj vidúci,
[130] smutka sobě přidadúci,
ve vše se oděnie připravi,
přestkvúcí helm na hlavu vstavi.
Milosrdie by jie líto,
jakž hned ukáza tuto.
[135] Tam k boji hna času na tem,
Zlobu silně pobi mlatem.
V tuž dobu bez nie bieše,
leč by Nečest nepřišla spěše.
I pomože peské Zlosti,
[140] davši ránu Šlechetnosti.
Tam pak blíže k nie přitěže,
až ji v svú moc i dosěže.
Štědrost vidúci to hoře,
nepotiehši svého oře,
[145] tam se na Nečest oboři,
bezmála jie neumoři,
s svým mlatem k nie přiteče.
Dosiehši pak Skúpost meče,
tam se s svým zástupem pudi.
[150] Štědrost sečbú velmi strudi,
za obojek jie doseže
a za vrch ji s oře stěže.
Svobodenstvie se velmi smúti,
nechtě se i s miesta hnúti,
[155] až i přihna tam na svém oři,
tuž hnet[8]sic! v Skúpost [18r]číslo strany rukopisumlat oboři.
Ihned Péče, jeho rádce,
by hněviva jako zrádce,
na Svobodu tam se snaži,
[160] až[k]až] a z jejieho ji oděnie obnaži.
Pravda tu žalost vidúci,
silně již raněna jsúci,
přihna náhle[l]náhle] nahlie tam ke Ctnosti,
řkúci: „Králi, z tvé milosti
[165] beřme se pryč s pole toho!
Již nám zbili hrdin mnoho.“
Ctnost, nevidúc širší rady,
postúpi na tvrdé hrady,
aby byla vrahem neznáma
[170] a tam přebývala sama.
Již této řeči ukráci
a v dřevní úmysl se navráci.
Již platno nenie pravenie,
neb již tak poslušno nenie,
[175] neb ctnost velmi jest ponikla,
všickna téměř v lakomstvie vnikla.
Z téj kóže mi řemen skroji,
z niežto i v necnéj zbroji
však něco dobrého složi,
[180] založe se v milost Boží.
Na dřevní se boj napáči,
příkladci jej lépe zrači,
kdežto řka, že by vlk neb ovce
nebo kohút mluvil slovce.
[185] To jest v těchto kněhách psáno
a na příklad jest nám dáno,
abychom se střieci uměli
a tak v strastech nehlúpěli.
Již se tuto počíná prolog, a to takto:
Protož aby nám probylo
[190] a v kochání srdce bylo,
tato [18v]číslo strany rukopisuknieha nás k tomu učí:
