však mráz s zimú jest tě znobě.“
[1790] Sladkú řeč za sladkú dáti,
zlá řeč vždyckyť se zlým odplatí.
Jazyk přiezen i nepřiezen zplodí,
zisk i ztrátu tobě hodí.
O vlku, ovci a o opici. Kapitola XXXVII.
Jakžto svině neb vepř koli
[1795] někde hovna má po vóli,
viec přielazu neostane,
až i právě z světa skane.
Lstivý své zloby takéže
neostane nikakeže.
[1800] Protož chovaj se lstivého,
jakžto hada kryj se jeho.
Jakožto kdes vlk lišku chváti,
když na ni krádež obráti.
Připudi ji k súdu proto,
[1805] chtě se s ní súditi o to.
Vece vlk, před súdem stoje:
„Ty s vždy byla súdce moje.“
Tak poče v súdě žalovati,
zřejmý krádež na ni cpáti.
[1810] „Navrať krádež, pravi tobě,
ač chceš svú čest mieti sobě!“
Nevinná liška stojéci
poče té řeči tvrdě přieti.
Již pohřiechu to vídámy,
[1815] takých vlkóv mnoho známe.
Když věrného uzřie koho,
lstivú řečí chopě toho,
rádi by jeho měli v hrobě,
aby čest jeho vzchytili sobě.
[1820] Opice tu sedí za súdy,
svým rozomem nepoblúdí.
Uchopi lest tajnú jeho,
neučini nic jiného,
než tak vlkovi povědě:
[1825] „Hledáš práva, lstivá hlavo,
a toběť se brání právo.
Lišo, dobře příš krádeže,
nevina tě zbaví věže.“
Simplicitas veri, fraus est paupera falsi;cizojazyčný text
esse solent vite consona verba sue.cizojazyčný text
Protož vám jest znamenati:
[1830] Sprostnost vieře bývá mátě,
lest nevěře se přichvátie.
Který život jest jakýže,
toho hlahol jest takýže.
Ctný šlechetnú řeč vždy plodí,
[1835] zlý nectnú řečí vévodí.
Již sú naplněni zlostí,
nemohúť jie z sebe zbósti.
Jenž se ve lži vina čije,
vždy družce lstíti miluje.
O kolčavě a muži. Kapitola třidcátá osmá
[1840] Vóle skutek vždy převáží,
kdež se vóle k skutku snaží.
Ochotná mysl váží viece
než který skutek na světě.
Urozoměj také sobě,
[1845] zlému nesluž, pravi tobě.
Což jemu činíš dobrého,
nedosáhneš nic jiného
než křivdy, žádav péče, smutka,
to tě v jeho skutku utká.
[1850] Jakož se kdy kolčavě uda,
když pojměvši mnoho truda,
zlovi myší přieliš mnoho
v domě muže u jednoho,
milujíci ono bydlo.
[1855] Tu upade i v jeho
