[220] že múdrosti bláznóm neslušie dáti,
jenž jie ctíti nerozomějí
aniž jie užívati umějí,
neb tak by ve zlém miestě padla
a v své moci by zavadla.
[225] A toť jaspis, kámen drahý, ukazuje
a kohút toho doličuje.
Z řadu sletěv v smetech sedí
kohút, sotně hladem hledie.
Tvrdým nosem poče hnój hrýzti,
[230] zda by žráce mohl tu nalézti,
jímž by hlad zahnal od sebe.
Nohami hnój sem i tam hrabal
i naleze drahý kámen,
an se blští jako plamen.
[235] Užase se přieliš silně,
avšak promluvi dosti pilně,
řka: „Drahá věci, ležíš v hnoji,
jenž jest přitmil krásu tvoji,
žeň má z tebe opršela,
[240] žalost mi jest ji požala.
Ej, by byl nalezitel tobě,
toť by tě vzchvátil sobě.
Jehož země jest pokryla,
skvostnost chytrostí by svietila.
[245] Tebe hoden sem nikake,
aniž mně se hodíš také,
ani já tobě co prospěji,
aniž ty mně, kam se ději.
Milejiť bych zrnko zchytil,
[250] jímž bych své vole nasytil.“
Jaspis múdrost znamenává,
kohút blázna nám vyznává.
Sequitur de lupo et agno.cizojazyčný text O vlku a o beranu tuto se počíná kapitola druhá
Tomuto tě učí básnice druhá,
aby ty nemstil svého druha,
[255] a najviece nevinného
nezahubuj družce svého.
Jižť jest mnoho těch na světě,
že pro malú kořist zabijí tě
jakožto jehně vlčie zloba.
[260] Když již syta biesta oba,
uda se jim ku potoku
přitéci jednoho roku.
Obať tehdy nejednú cestú
přitečesta k tomu miestu.
[265] Jehně pije zdola stáše,
vlk nad ním vodu loktáše.
Beránek se báti poče,
když vlk mluvi, se zatoče:
„Berane, pití s mi skalil,
[270] čistotu vodnú kalem vzplazil.“
Smyslnú řečí se hradieše,
seho i onoho pyčíše:
„Neb nejsem tobě ničehož k škodě,
aniž pitie, ani vodě.
[275] Voda cesty opak nevie
a čistotú voda se stkvie.“
Vlk se hněvivě naň obrte
a řka: „Ještě hrozíš mi, ty čerte?“
Jehně pokorně odpovědě:
[280] Jáť ijedné hrózy nevědě.“
Osupiv oči, poče vlk blésti:
„I chceš mě z viery vyvésti?
Nenie to veď div mému neštěstie.
Tvój otec zlý let před šesti
[285] též mi činieše bez práva.
Když se držíš jeho mrava,
musíš v jeho zlobě sníti.“
