pověděti jemu.
[2955] By miesto, sedesta oba.
Král vece: „Čemu ta zloba?
Proč se ty tak marně smějieše?“
Avšak co z toho bieše.
Od počátka jemu pravieše,
[2960] ješto jemu onen žid pravieše,
kdyžto jej chtěch zahubiti:
„Ten pták,“ vece, „tvój hřiech bude praviti.“
Král se vesele postavi
a jeho srdce bolestí navi.
[2965] Káza na sien zavolati
a súd naň poče vztazovati.
Tuž jej právo poda smrti,
kázachu jej na dřevo vzvrci.
I vze smrt toho dlé skutka,
[2970] kdyžto jeho šibenice potka.
Ut perimas quemquam, nullum tibi suadeat aurum,cizojazyčný text
nam decus et vitam mestam rapina rapit.cizojazyčný text
Pro vše zlato světa toho
ty nezabíjej nikoho.
Krásu, život v strastné době,
vše krádež odejme tobě.
O měštěnínu a rytieři. Kapitola padesátá devátá
[2975] Kdežto přiezen přebývá sama?
Již nám jest ovšem neznáma,
nevieme jie kde hledati
aniž se jie kto móž doptati.
Než ji tiem přilúdíš k sobě,
[2980] jest li peněz mnozstvie tobě,
neb dotad tě přiezen miluje,
doněvadž zisk u tebe čije.
A když tě uzří v núzi,
kdesi se v moři pohříží.
[2985] Jakžto pravie, zlato v peci
zkušuje se, musí žéci,
takéž viera v núzi svietí,
potřebenstvie již roznietí.
Ach, pohřiechu, již se skrývá,
[2990] řiedko mezi námi bývá.
Tato pověst dá to znáti,
račiž jedno poslúchati.
Byl měštěnín jeden také,
maje úřady jinaké
[2995] ctného krále u jednoho,
jenžto zbožie i cti mějieše mnoho.
Měštěnín byl králóv strójce,
rytieř pak v bojích ostojce,
ten v mladosti ještě ktvieše
[3000] a měštěnín již stár bieše.
Slyš, co peská závist skuti.
Jakžto právě jiskra jsúci
závistivými usty zdutá,
jiskřéci bolestí, krutá
[3005] závist rytieře sušieše
pro tu čest, již stařec mějieše.
Královu uchu často šeptáše,
osočiti starce žádáše
a řka: „Králi, z tvé milosti
[3010] již sem toho tajil dosti.
Tobě onen kmet odutý
nenie pastýř, než vlk litý.
Krádež bohatí starostu,
pokladové krádežem rostú.
[3015] Což koli má sbožie svého,
to jemu přišlo z platu tvého.
Tu řeč svú rukú opravi,
jeho krádež bojem zpravi.“
Sedáním se pravda zrači,
[3020] ta řeč starce jako omráči
a haňba jej velmi smúti.
Viece jej mdlý věk zarmúti,
pro starost jej sotně vidí.
