[2075] dávno na to.
Žádně s mi přišel i libě,
již bych tě byl dávno snúbě,
o němžto sem dlúho chodil,
toho mi jest již čas dohodil.
[2080] Že mi jest trn ranil nohu,
protož tak silně nemohu.
Proši tebe, zbav mě toho.“
Uslyšav řeč lev onoho,
skloni svú hlavu ubohú,
[2085] kuoň jej pařil v čelo nohú,
silnú ránu jemu vzbudi,
až mu vztrnuchu všecky údy.
Sotně ztrnost ona minu,
sotně mu síla připlynu,
[2090] sotně šíjí vzhóru vztěži,
uzře, ano vrah pryč běží.
Sám se poče lev v něm klásti:
„Správně pro zlost trpím strasti,
neb já, mieru líce maje,
[2095] bych na družce osidlo tkaje.“
Quod non es, non esse velis, quod tu es, fasse videris.cizojazyčný text
Est male, quod non est, qui negat, quod est.cizojazyčný text
Jímžto nejsi, tiem nebývaj,
a jímž jsi, týmž se vzývaj.
Velmi zle jest, jímžto nenie,
jenž pří svého přirozenie.
O koni a o oslu. Kapitola XLII.
[2100] Poslúchajž snažně toho:
Když chuzšieho uzříš koho,
neprohrdaj jím nikoli,
chceš li jej mieti po své vóli.
Když si ochoten k sprostnému,
[2105] radujeť se štěstí tvému,
pověda druh druhu všady,
plodieť tvú čest onady.
Pakli moji radu mineš,
sám v své pýše vždy zahyneš.
[2110] Kdasi kuoň pyšný tečieše,
na kterémž kropieř z dekem bieše,
sedlo, uzda stkvúcie také,
jíž dražšieho viec nikake.
Vše oděnie zlatem hoří,
[2115] ješto bieše na tom oři.
Oslík střete koně toho
v uličce přetěsné mnoho,
jehož trudieše hrozné břímě.
Dielem těžkým jde jako dřiemě,
[2120] tak jemu cestu zavře sebú.
Skřiče kuoň na osla zlobú,
poče řéci, pod ním stana:
„Psotníče, střetáš svého pána.
Sotně s hoden mé milosti
[2125] pro vinu také hrdosti.
Já sem byl dóstojen toho,
abych v té cestě nestřetl koho.“
Oslík těch hróz neposlechna,
onu hrózu jako oddechna,
[2130] bezpečněji on strach minu,
zatkav uši, preč sebú šinu.
Koně toho přemnožena
zahyne čest přemožena.
Na běhu se kuoň přesadi,
[2135] tož jeho té cti i odsadi.
Sedla, uzdy jeho zbavichu,
kropieř, dek s něho složichu.
Kuože mu k kostem přisvadne,
těžký vóz na však den táhne.
[2140] Libivost mu chrbet obostři.
