Jenžto naděje požívá,
umrlý lid v nie ožívá.
Mnohé také jest vídati
bez naděje umierati.
O kozlíku a o koze. Kapitola dvadcátá VIII.
[1395] Buď poslušen otce i matky,
ač chceš zbýti zlé převratky.
To Šalomún múdrý praví.
Chceš li býti v dlúhém zdraví
i chceš všie strasti zbýti,
[1400] tehdyť slušie starosty ctíti.
Tak řku, ačť radě k dobrému
a nenutě k skutku zlému.
Jakožto když koza kozelce zučí,
tehdy jéj ovčinci poručí,
[1405] chtiec sobě krmě hledati,
aby mohla mléko sebrati,
jímž by syna pokrmila,
sama také syta byla.
Zavřevši jej v chlévě hrdě,
[1410] i zámkem jej zavře tvrdě.
„Milý synu,“ vece takto,
„v svú škodu nebluď nikako,
ale buď se v chlévě taje
i bezpeč buď tudiež hraje.“
[1415] Poče tu kozlec tajně býti,
vlk chtieše k němu přijíti.
Poče tlúci na chlévné dveři,
řka: „Otevři své mateři!“
Otevřenie žádá pokorně,
[1420] proměniv své hrdlo dvorně.
Kozlec vece k řeči jeho:
Jáť nežádám příštie tvého.
Nejsi k mé mateři podoben,
stój daleko, nejsi mne hoden.
[1425] Křivý hlas tvój dává znáti,
že ty nejsi moje máti.
Skulka, jíž tě vizi hrdě,
znamená tě vlka tvrdě.“
Insita natorum cordi doctrina parentum,cizojazyčný text
cum pareat fructum, spreta nocere solet.cizojazyčný text
Když starosty dobře radie,
[1430] tú radú buď, [v]text doplněný editorem pamět vsadě;
jich radu ty vzvržeš kehdy,
mnoho škody vezmeš tehdy.
O sedláku a hadu. Kapitola devátá a dvadcátá
Synáčku, nevěř mnohému,
najviec muži nevěrnému.
[1435] Ktož jednú slib zruší komu,
po stu letech nevěř tomu,
jenž tě jednú proradí
neb tě v kterú škodu vsadí.
Kak se smieš naň viece spustiti
[1440] nebo jemu viece věřiti?
Slyš tu pověst, tuto seda.
Jeden sedlák krmil hada
dlúhé časy s svého stolu
i bydlesta v domě spolu.
[1445] Had k jeho ruce chodieše,
když píti aneb jiesti chtieše.
Dlúhá milost se převráti,
když se v ukrutný hněv obráti.
Muž vzem ostrú bradatici,
[1450] rani hada po jeho líci.
Jakž brzo to hadu učini,
chudoba jeho velmi skloni,
že tak přieliš již chud bieše,
