těžíš
a čas trávíš léně takto.
[1695] Ostnem já tě dávi všako,
aby, hubenče, rúče běžel
a v lenosti tak nedřežel.“
Mezek jí vece: „Mnoho zvučíš,
tiem se hrozna býti učíš.
[1700] Tvá mi slova, skutky také
škoditi mohú nikake,
aniž tebe trpím za vlas mnoho.
Jenž vóz veze, jedno toho,
jenžto mu uzdu opravie
[1705] a jenžto mój chrbet jest dávě.“
Qui plus esse putat, sua quam natura ministrat,cizojazyčný text
posse suum superans se minus esse putet.cizojazyčný text
Móž mdlý silnějšieho bíti,
když vidí čas, i hroziti.
Silný když nevládne sebú,
mdlý jej často trudí zlobú.
Audet in audacem timidus fortique minaturcizojazyčný text
debilis, audendi dum videt esse locum.cizojazyčný text
O mravenci a múše kapitola třidcátá šestá
[1710] Pomni sám sebe nechváliti
ani družce čím viniti.
Vlastní chválú se ohavíš,
prostřed haňby jí se stavíš.
Poskvrní mě má bez čísla
[1715] chvála, ješto z mých ust vyšla.
Jenž sem řekl, ještě chci řéci:
Družce neroď oprávěti.
Nenie již na světě toho,
jenž by poskvrny neměl mnoho.
[1720] Zpomínaje na své viny,
nezpravuj družce svého činy.
Kdes múcha svár hrozný vzbudi,
mravence svú řečí vzrudi,
sdobieci se chválú liše.
[1725] Vece mravenci v své pýše:
„Hniješ v zemské skúle pohřížen,
že si mnohú robotú súžen.
Mé pérce mě nese vzhóru,
jsem lepší ptačieho sboru.
[1730] Jamka se tvój domek vzývá,
králova sien mój dóm bývá.
Zrnce rozkoš tobě zdá se,
mě pak králóv stuol často pase.
Tobě pitie dává hlína,
[1735] já jedno piem dobrá, drahá vína.
Co pieš, jedno to pieš z bláta,
mě napájí čieše zlatá.
Sebú piesek ostrý hněteš,
když po piesku sem tam meteš.
[1740] Já hnětu tkánky králové
i jejie šlojieře nové.
Ještěť viece tobě pravi:
Kolikrát chci, svá usta vdávi
[v]text doplněný editorem králové líčko přektvúcie,
[1745] neb v jejie retky horúcie.“
Nic neméně tam potoči
plamenných střel, kdyžto zoči
mravenec, zhořičiv slova,
a v srdci svár mu se skova:
[1750] „Bezpečně hrám, pohřížen v skúle,
tvé se péro straší v túle.
Ač mám málo, však mám dosti.
Ty máš mnoho v nesytosti.
Mě dúpějka má veselí,
[1755] pyšná sien tobě truchliti velí.
Zrnce mě viece sytí
nežli tě královo pitie.
Dielo mně krmě dobývá,
