Platnějšíť jest vrabec v ruce
nežli sto řeřábóv na lúce.
Toť tě uči v krátkém slově.
Kdežto pes po vodě plove,
[405] úkruch masa v ustech jmějieše,
jehož stien u vodě bieše.
I zdáše se větčie tamo
nežli pravé maso samo.
Zlý pes, vida zřejmú škodu,
[410] chtieše hltati onu vodu,
žádaje naděje onoho
viece nežli masa samého,
znaménce masné miluje
viece než zisk, jenžto tu je.
[415] Usta svoje i otvoři,
maso se jemu z ust vynoři.
Takž pod vodú maso zhynu,
s tiemž naděje jeho minú.
Non ergo debent pro vanis certa relinqui.cizojazyčný text
Non sua quisquis amet, mox caret ipse suis.cizojazyčný text
Protož všudy jisté věci
[420] slušie se viece držeti,
nežli ješto kdes blúdí,
ješto často tě oblúdí.
Ktož svých věcí nemiluje,
strastné škody na ni štije,
[425] a ktož cizie miluje,
ten často i své ztracuje.
O vlku, krávě, koze a o ovci. Kapitola šestá
Tato básnice praví tobě,
aby rovně hledal sobě.
Střež se společstvie mocného,
[430] běhaj tovařistvie zlého.
Kdež nerovná voli budú,
nedobře ta s vozem pojedú.
Takéž ač co s mocnějším dobudeš,
nerovný s ním diel mieti budeš,
[435] jakož se sta této říši.
Biechu čtyři tovařišie.
Ó, kterak jest nerovné dosti,
když silný mdlejším pakostí.
Lev, kráva, koza, ovce
[440] přitvrdichu tato slóvce,
řkúc: „Co bychom uhonili,
abychom rovně rozdělili.“
Když tak mluvie mezi sebú,
ihned jelen v tu dobu
[445] ukáza se jim na poli.
Nepomeškavše nikoli,
náhlým skokem tam pudichu
a jej v svú moc porazichu.
Povědě lev, nad ním stoje:
[450] „Najprvní čest ta jest moje.
Volení mi právo dává,
že sem mezi vámi hlava.
Proč by má druhá nebyla?
Nade všecky má jest síla.
[455] Ktož by mě třetie odsúdil
a já se najviece trudil?
Ktož pak čtvrtú čest chce vzieti,
múť nepřiezen bude mieti.“
Ne forti societ fragilis vult, pagina presens,cizojazyčný text
nam fragili fídus nescit esse potens.cizojazyčný text
Publica solus habet forcior, ima premens.cizojazyčný text
Obecnie mocný sobě osobuje
[460] a nižším křivdu ukazuje.
Básen tato, řku, tě učí,
ať mdlý k mocnému se nepřilúčí,
nebo mocný v své hrdosti
