Jenž jest komu prvé škodie
a svú mocí nadeň vzchodie,
druhé se jest jeho báti,
aniž jeho vieře jest úfati.
[1485] Středmú řečí již tě kojí,
pod tú pak jed již tobě strojí.
O jelenu a o ovci. Kapitola třidcátá
Toho neslušie plniti,
což hrózú musil slíbiti.
Když ty poddán lestnéj hrózi,
[1490] jakž móžeš, tak jí spomozi,
aby mohl svój život odjieti,
nestyď se tu i přisieci.
Kudyž móžeš, zbývaj zlého,
lituje života svého.
[1495] Jakož když vlk v súdě sedieše
a řeč přeslyšeti chtieše,
kdyžto jelen ovci smuší,
že s ním v súdě státi muší.
Poče jelen žalovati:
[1500] „Ovce mi jest dlužna dáti
pšenice sud převeliký,
aniž mi dala všeliký.“
Rozhněva se na ni sudí
a ji k záplatě připudi.
[1505] Ovčička se velmi báše,
po jeho řeči postúpáše.
Vzemši sobě rok zajisté,
slíbi jemu pšenice čisté,
jakž by najspieš mohla dáti,
[1510] řkúc: „Dřieve musi prodati,
své rúnce sholéci s sebe.
Tiem, jelenku, zbudu tebe.“
Když přijide rok slibu tomu,
jelen přiběh k jejiemu domu,
[1515] z slibu ji svého trudieše,
kakž nevinna jemu bieše.
Ovce řkúci, řeč nastroji:
„Slíbený v bázni slib nestojí.
Připuzena jsúc sem slíbila,
[1520] proč bych toho neužila?
Což jedno vlk dieše koli,
to já mluviech po jeho vóli.“
Cum timor in pactu fedeat, promissa timoriscizojazyčný text
arent, nil fidei verba timoris habent.cizojazyčný text
Lstí lest slušie zapuditi,
vieře věrnu slušie býti.
[1525] Kdežkoli bázen v službě sedí,
slib strašlivý křivě hledí.
Bázlivý slib nemá viery
ani slib nuzný jisté miery.
O múše a lysém. Kapitola XXXI.
Buď milostiv všelikému,
[1530] nebuď škoden nižádnému.
Když s nad koho větčí vzveden,
nebuď nižšiemu nezbeden.
Jenž se ve mdlé síle postaví,
často se života zbaví.
[1535] Jakžto kdys múcha v zlostném čině,
sedši lysci na lysině,
i by jeho velmi zlá hosti,
poče jeho svým žahadlem buosti.
Lysec rukú v hlavu vpeři,
[1540] chtě ji chopiti, se udeři.
Múcha
