Fuscat et extinguitcizojazyčný text cordis caligo nitoremcizojazyčný text
corporis. Est animi solus in orbe nitor.cizojazyčný text
Smutné srdce tmy uhasí
[1635] tělestný smysl po vše časy,
dražšie nenie na tom světě,
než kdež rozum v smysle svítí.
O sojce. Kapitola třidcátá IIII.
Nepřijímaj toho mravu,
jenž nehoden tvého stavu,
[1640] jenžto viece chce pýchati,
nežli pýchy móž dostati.
Strach jest, aby smiechu nezískal
i v lestné lsti sobě stýskal.
Jenž sě v cizie pýchu vieže,
[1645] ten své mravy škodú svieže.
Jakžto když pérce nalezši soje
pávové, jenž tělce svoje
ozdobivši i poče létati
a svých družiček pohrdati.
[1650] Pérce překrásného páva
pávem jí býti vyznává.
Přilúčiti se nestydí
k jiným pávóm, neb se vidí
tak hrda, mněj, že by na světě
[1655] kraššie již nebylo viece.
Páv znamenav krásu křivú,
poče tresktati pýchu lstivú.
Mnohú ji ranú udeři,
obnaži ji všeho peřie.
[1660] Nahá tajně poče bývati,
onú haňbú se stydieše,
k svým družkám přijíti nesmieše.
Poče ji sojka tresktati
a tvrdými slovy láti,
[1665] že cizí krásu na se vzděvši,
by družkami se styděvši.
Ascensor nimius nimium ruit, aptus in imiscizojazyčný text
est locus. Hic levis est, illa ruina gravis.cizojazyčný text
Jenž výsosti přielišné žádá
[…]text doplněný editorem[43]zde chybí zřejmě část textu
Nízký vzchod lép se hodí,
po němž člověk volně chodí.
[1670] Když ty na výsosti sedíš,
s mnohým strachem dolóv hledíš.
Ej, by byla sama se znala,
v své cti byla by zóstala
aniž by byla tak chuda
[1675] aniž tak byla by lichého úda.
Ještě by své rúšce měla,
že by družkami nehrděla.
Cui sua non sapiunt, alieni sedula auceps,cizojazyčný text
quod non est cupiens, desinit esse, quod est.cizojazyčný text
Jenž se svým mravem stydí
a pyšen se jiným činí,
[1680] jímžto nenie, tiem se čině,
strach, aby nezhynul v své vině.
O mezku a múše. Kapitola třidcátá pátá
Silnějšieho nebuď škoden,
chceš li škodě býti nehoden.
Mocnějšiemu nehroz také,
[1685] ač chceš zbýti krásy všaké.
Jakžto když mezek vuoz táhnieše,
neb jej vozataj bodieše,
i přiletě muška k vozu,
trudieše mezka ranú hroznú
[1690] činieci mu hrózy dosti,
poče jej svým žahadlem buosti
a řkúc: „Proč lenivě běžíš?
Svému pánu málo těžíš
