to.Nebeskéť jest zbožie také,
přesahá světské zbožie všelikaké.
O břichu, nohách a rukú. Kapitola LIIII.
Pomáhaj přieteli z núze,
[2715] když potřeba jeho připúzie.
V núziť jest přietele poznati,
svú pomoc jest jemu dáti.
A když toho neučiníš,
sám se své chudobě viníš,
[2720] neb jenž se svú přiezní nehradí,
k své škodě sám se proradí.
Jakožto kde ruce i noze,
jsúce lakomé vemnoze,
prázdnost břichovú viniechu
[2725] a takto břichu mluviechu:
„Všecko, což kde móžem mieti,
tobě samému sezříti.
Jednoho diela nemaje,
chodíš prázdností pýchaje.
[2730] Hrubé dielo jest nás hoje,
tě pak krmí mrzkost tvoje.
Což my vyděláme koli,
to vše slepčeš v prázdné vóli.
A již musíš hlad trpěti,
[2735] že nechceš diela přijieti.
A zda by to hřiech dohodil,
aby ty tak vždy prázden chodil.
Jmějž sám péči již o sobě,
jižť nedáme krmě tobě.“
[2740] Ubohý břich, tu řeč zvěda,
nevie sobě, co pověda.
Když jemu již nedachu krmě,
hlad zbode jej jakžto trnie.
Poče pomoci jich žádati,
[2745] skúpá ruka nechce dáti.
Břich prosbu druhé opáči,
ruka jemu nic dáti neráči.
V žaludku hořkost mine,
přirozeně v své moci zhyne.
[2750] Žiezen hrdla suchotú súži,
dopudi žaludka núzi.
Zvyklé krmě nemóž snésti,
ani suchých rtóv móž prolézti.
Hladem hrubým přemožena,
[2755] biechu suchotú súžena,
ruka krmi dáti chtieše
a již pozdě hodě bieše,
nebo moc nemocného těla
již všecka bieše vyvřela.
[2760] Takž hubený břich zahynu,
když jich pomoc jeho minu.
V svém statku nemáš ty čáky,
potřebie bude přietele všudy.
Ač nechceš komu hověti,
[2765] máš sám sobě vždycky přieti,
neb ktož jesti sám sobě zlý,
ten jinému nebude dobrý.
Nemo sibi satis est, aget omnis amicus amico;cizojazyčný text
si non vis aliis parcere, parce tibi.cizojazyčný text
O lišce a o opici. Kapitola LV.
Když ty máš přielišné zbožie,
že tě daří milost Boží,
[2770] nebývajž skupcem takým,
aby neudělil chudým všelikakým.
A svým příbuzným najviece,
ač sú chudí, tak mluviece.
Svaté Písmo učí tomu:
[2775] neodpoviedajž žádnému.
Jakož opice žalováše,
při žalobě liška stáše,
že nenie sličná szadu,
řkúci: „Lišo, daj mi radu,
[2780] kterak bych mohla k tomu přijíti,
jenž bych mohla haňbu skrýti.
Malú částku chvosta tvého
bych měla převelikého,
bylo by mi přieliš dosti,
