že tak přieliš již chud bieše,
že chleba mieti nemožieše.
[1455] Domysli se mužík smutný,
že by pro onen skutek neješitný
chudoby měl přieliš mnoho.
Domysli se také toho,
zda by po vzaté milosti
[1460] opět by měl přeliš dosti.
Tuť hada poče prositi,
aby jemu milost ráčil dáti.
Had vece tomu člověku:
„Nejsem bezpeč všemu věku;
[1465] když ty máš ostrú sekyru,
neúfaji tvému mieru.
Ktož své škody jisté vidí,
darmo se jich střieci nestydí.
Nelze tobě viece věřiti
[1470] ni se nám u vieře sníti.
Qui me lesit, idem ledet, si ledere possit.cizojazyčný text
Expedit in fide non iterare fidem.cizojazyčný text
To má hlava napačuje
onú ranú, jenžto tu je.
Slušie vieru nevěrnému
neopáčiti muži ctnému.
[1475] Avšak když mi se překládáš
a mé milosti žádáš,
i když želéš zlého čina,
budiž složena vše tvá vina,
nebo bolest srdce tvého
[1480] milost béře úraza svého.“
Qui primo nocuit, vult nocere posse secundo,cizojazyčný text
qui dedit infidus mella venena puto.cizojazyčný text
Jenž jest komu prvé škodie
a svú mocí nadeň vzchodie,
druhé se jest jeho báti,
aniž jeho vieře jest úfati.
[1485] Středmú řečí již tě kojí,
pod tú pak jed již tobě strojí.
O jelenu a o ovci. Kapitola třidcátá
Toho neslušie plniti,
což hrózú musil slíbiti.
Když ty poddán lestnéj hrózi,
[1490] jakž móžeš, tak jí spomozi,
aby mohl svój život odjieti,
nestyď se tu i přisieci.
Kudyž móžeš, zbývaj zlého,
lituje života svého.
[1495] Jakož když vlk v súdě sedieše
a řeč přeslyšeti chtieše,
kdyžto jelen ovci smuší,
že s ním v súdě státi muší.
Poče jelen žalovati:
[1500] „Ovce mi jest dlužna dáti
pšenice sud převeliký,
aniž mi dala všeliký.“
Rozhněva se na ni sudí
a ji k záplatě připudi.
[1505] Ovčička se velmi báše,
po jeho řeči postúpáše.
Vzemši sobě rok zajisté,
slíbi jemu pšenice čisté,
jakž by najspieš mohla dáti,
[1510] řkúc: „Dřieve musi prodati,
své rúnce sholéci s sebe.
Tiem, jelenku, zbudu tebe.“
