bylo [59r]číslo strany rukopisuby mi přieliš dosti,
[2785] když by mi ji dala z tvé milosti.
Coť platno velikým chvostem,
s ním se po poli vláčiti jako s mostem?
Prospěje to mé chudobě,
jenž jest přieliš těžko tobě.“
[2790] Liška prosbu přije uchem,
aniž myslí, jedno sluchem
die opici: „Že se nestydíš,
že mój ocas těžkostí hyzdíš,
jehož krátka i lehka[ft]lehka] lechka čiji!
[2795] Z tú dvú škodú jáť žaluji.
Nechajžť radějši zemi plazi,
nežli by byl k tvé[fu]k tvé] krwe[74]opraveno podle Lorišovy edice (Loriš 1903, s. 132) krási.
Nezakryjeť tak věc čistá
ohyzdná miesta ta jistá.
[2800] Jenž by bylo přieliš málo,
menší menšieho se zdálo,
chudého by bohatilo
a přieliš jemu vzácno bylo.
Aj, ty, skupče, chceš za mnoho,
[2805] jenž si málo menší toho.“
Est qui necem sperat nece promittente quietem,cizojazyčný text
sed nece completa vivere pena potest.cizojazyčný text
O kramáři a o vlku[75]E. Petrů opravil znění rukopisu na „oslu“ – na základě obsahu (Petrů 1999, s. 119). Kapitola LVI.
Když tě neštěstie poděsí,
nevháněj se proto v běsy.
V strasti žádaj lépe sobě,
vždy se těše v smutné době.
[2810] Nevieš, ač v pokoji staneš,
když z tohoto světa skaneš.
Ne jakožto oslík činieše,
když kramář k trhu pospiecháše,
chtě hledati zisku svého,
[2815] nutě k běhu robotného,
řka: „Jdi rúče na své nohy!“
Samy jej dá[59v]číslo strany rukopisuvie oblohy,
sám kyjem jeho tepieše[76]podle Lorišovy edice opravujeme původní znění verše „samo kygem ge tepieſe“ (Loriš 1903, s. 133).
Oslík smrti se nadějieše,
[2820] mně po smrti pokoj mieti
a ran viece již netrpěti.
Ano kdyžto smrt přemóže,
ještě viece muka muože.
Kramář ubi hubeného,
[2825] buben přije kuoži jeho.
Ještěť muka kuoži ztrudi,
již bubenník kyjem zchludi[fv]zchludi] zchladi.
Ustalá věc ztrudi obú,
buben zvukem, ruka zlobú.
Cui sua vita nocet, caveat sibi rumpere vitam.cizojazyčný text
Nec nece, sed merito iure quiescit homo.cizojazyčný text
[2830] Protož jemužto svój život škodí,
zahubiti se sám nerodí,
neb ne smrtí, ale zásluhú
člověk se pomíjí s túhú.
O jelenu a o volech. Kapitola paddesátá sedmá
Lépe ze kře vyhlédati,
[2835] než se vrahóm v ruce dáti.
Jenž jest kromě vraha svého,
jest naděje dobrá jeho.
Volněji rak z břehu hledí,
než když již ve čbáně sedí.
[2840] Kdysi psovým skučením vzbuzen
jelen, také hrózú popuzen,
zpusti lesu bez své vóle
i odda se v cizie pole.
V chlév se mezi voly pudi,
[2845] vuol proti němu tuto řeč vzbudi,
řka: „Bezpečněji byl by v lese
než v [60r]číslo strany rukopisuciziem poli kdesi.
