19. Substantivum verbale má slabiku předposlední někdy krátkou, někdy dlouhou.
a) Když je tu samohláska jiná než a, je slabika z pravidla krátká ; na př. chtění, umění, lovení. házení, pití, plutí, hnutí, mytí atd. Odchylky dial. choďéní, dovoléní atp. Bartl). 8 (zlin.) v. § 506 č. 3.
b) Když je tu samohláska a a tvar je dvojslabičný, tedy jest dlouhé ání jen tam, kde á vzniklo stažením, na př. stání ze stojanьje, lání z lajanьje atd.; jinde jest z pravidla krátké aní, na př. braní, zvaní, stlaní, psaní, spaní atd.; odchylky jsou řídké: dáni, stání (stanu), zmrtvýchvstání, lkáni, v jazyku starším: braanije VšehK. 214ᵇ, 300a, řwánj Br. Isa. 5, 29, t. Ezech. 19, 7 a j., pſánj t. Dan. 5, 7; – když je slabik více než dvě, bývá v nč. z pravidla dlouhé ání, na př. pokání, volání, koupání, rozmlouvání, povstání, pozvání, sepsání atd.; v češtině staré proniká tu však pravidlo poněkud jiné, podle třetí slabiky od konce: když tato je krátká, následuje dlouhé ánie, a když je dlouhá, následuje krátké anie, tak že poslední tři slabiky těchto jmen mají rhythmus dílem bacchijský na př. nadaanije Hrub. 237a zwykánije t. 461a, panov;inije t. 395aatd., dílem amfimacerský na př. dijwanije Hrub. 157a, hnadanije t. 488a, dobýwanije t. 434a, napomijnanije t. 353b opaaſanije t. 171ᵇ, kázanije t. 173a, przikaazanije t. 507a, okázanij VšehK. 1a, przikázanij t. 53b, očekaawanije t. 56ᵇ, odhádanije t. 14b aj.,przykázanije Ben. Deut. 21, 18, zawázanije t. 24, 6, chrápanij a drápanij Háj. herb. 67a, zlámanj t. 61ᵇ a j., kázanj Br. Isa. 53, 1, rozkázanj t. 36, 31 a j.: dialekticky drží se tento způsob dosud v dolnobečevském kázaní, vdávaní, přimłóvaní atp. Btch. 446, a porůznu jinde ve slově kázaní Kotsm. 8 (doudl.), BartD. 8 (zlin.) a j. –
20. Participia praes, nesúc nč. nesouc, tešúc přehlas, tešíc, trpiec zúž. trpíc mají příponovou slabiku uc, iec atd. z pravidla dlouhou. Porůznu vyskytují se však odchylky a nepravidelnosti, jako na př. žena gduc za ním Br. Gen. 19, 26, řkucy t. 18, 2 a j., weduc, wołagic, miługic Rosa 134–135, buduc Dolež. 112, pigic t. 108, wolagic Tham (1801) 100, proſecz ChelčP. 83a, dcera ſlyſſeczy t. 2ᵇ a j., mlčecz běžala Háj. 468a, žena bogecy ſe t. 39a, křičecy t. 101a a j., činic, činěcy Rosa 134–135, ležic, chodic, ſlyſſic Tham (1811) 57 a j., ano též miługec, wołagec Rosa 1. c., miługecy, wołagecy Dolež. 100 a 102. Odchylky tyto však většinou nevyvinuly se v jazyku samy, nýbrž vznikly z mylných theorií svých původcův.
21. V praesens je kvantita většinou ustálená: sg. 1. nesu, teši, kupujistč. tešu, kupuju, uměju, dělaju, sázěju, laju a pl. 3. nesúnč. nesou, tešúnč. teší, umějúnč. umějíatd.; – sg. 2. umieš zúž. umíš z umêješь, děláš z dêlaješь atd., sg. 3. umie zúž. umíatd.; – sg. I. trṕú, prošu, p. 3. trpie, prosie, zúž. í; – sg. 2. trpíš, prosíš, 3. trpi
