– pl. lok. ř. τοĩσι λύϰοισι, skr. tēšu vrkēšu…stsl. têchъ vlъcêchъ; – *bheroi̭te, ř. φέροιτε…stsl. berête.
Na konci slova je za pův. -oi̭ psl. -i. Na př. *-oi v plur. nom. οἱ λύϰοι…, stsl. ti v1ъci, – *bheroi̭s, bheroi̭t, ř. φέροις, φέροι…, stsl. beri (2. a 3. os. sg. impt.). Odchylné -ê v sg. lok. rabê, mêstê, m. pův. -oi̭, vysvětluje se analogií, podle sg. lok. fem. ženê; srov. Brugm. II. § 263 a Jagić v Arch. 10, 191.
c) Za pův. oṷ.
α) Za různoslabičné oṷ žádáme psl. ov; ale není pro to příkladů bezpečných.
ß) Za téžeslabičné oṷ je psl. u. Na př.: *boṷdh- (stupňované z koř. beṷdh-, budh-, stsl. bъdêti) v skr. bōdhajati…, stsl. buditi; – *roṷdh- (stupň. z koř. reṷdh-, rudh-, stsl. rьdêti sę) v lit. rauda červeň…, stsl. ruda; – sg. gen. *sūnoṷs, lit. sūnaus…, psl. synu. –
2. Po souhláskách měkkých, tedy v slabikách jo atp., mění se (přehlasuje se) o v e.
a) Za pův. jo je tedy psl. je. Na př. zájm. pův. i̭od, skr. jad…, psl. je.
b) Za pův. téžeslabičné joi̭ jest *jei̭ a za to dále psl. ji (srov. Brandt, Russk. filol, vêstn. 1881, 11). Na př. pl. lok. psl. jichъ proti têchъ, oboje z pův. -oi̭-su.
c) Pro joṷ není příkladu.
Pův. ō, ōṷ.
18. a) Za pův. ō je psl. a. Na př. *dō- dáti v skr. fut. dāsjāmi, subst. dānam, ř. δώσω, δῶρον, lat. dōnum, dōs, lit. inf. důti fut. důsiu…, stsl. dati, darь, danь; – ǵnō- v skr. džňātas, ř. γιωτός, ἔγνων, lat. (g)nōtus, gnōscō…, stsl. znati, znamę; – *pō- v skr. pāti pije, pānam pití, ř. πώνω (aiol.), πέπωϰα, lat. pōtus…, stč. panost (potatio); – *nō v ř. ἄνω lit. nů…, stsl. na; – *-ō v du. nom. akk. o-kmenův: ř. λύϰω, lat. duō, ambō…, stsl. vlъka, oba, dъva.
V koncovém -ōn (-ōm) skleslo ō v ū, a z toho je psl. -y (m. -yn, -n odsuto); na př. ř. ἄϰμων stsl. kamy. Srov. § 41, 4. –
b) Za pův. ōṷ.
α) Za různoslabičné ōṷ je psl. av (Lesk. Handb.2 13). Na př. psl. slava č. sláva… z pův. ḱlōṷ- (koř. ḱleṷ-, stupň. v ḱloṷ-, zdlouž. v ḱlōṷ-),
– psl. -bava stsl. izbava redemtio č. zbaviti… z pův. bhōṷ-(koř. bheṷ-).
β) Za téžeslabičné - ōṷ je psl. -u. Příklad toho jest jen v koncovce sg. lok. stsl. synu… z pův. sūnōṷ, skr. sūnāu.
