91. Ve výkladech následujících probíráme české samohlásky jednoduché i skupené pořádkem tímto:
a, á; – ia, iá; ia, iá; ä; –
aj, ej; –
e, é; – ě, ie; –
i, i; –
o; ó, uo, ů; io; –
u, ú; au; ou; – iu, iú; iu, iú; –
y, ý; –
r̥, l̥; – m̥, n̥, ň̥.
Některé ze samohlásek skupených nemají výkladu zvláštního, na př. ua, ieu atp., o těch stačí, co o nich pověděno v přehledu všeobecném (v. § 90) a příležitostně na místech jiných.
a, á.
92. Krátké a píše se literou a. – Dlouhé á píše se dílem bez označení délky touž literou a, na př. komar Krist. 83ᵃ, modlam Kat. 118, nam DalC. 2, – dílem s délkou označenou, a to spřežkou aa, na př. comaar MVerb., gmaa AlxM. 1, 13, odolaa t. 1, 16, zawolaa t. 1, 17, modlaam Pass. 36, Pror. 8ᵃ a j., naam Štít. ř. 113ᵇ, požehnaanije Ben. Deut. 15, 10, kraal Háj. 100ᵇ, – nebo literou ă, na př. năm svD. 28, t. 36, wſſelikă novina Jid. 69, – neb á, na př. nám Štít. uč. 69ᵃ, wás Ben. Deut. 20, 4 atd.; litera á, doložená poprvé v Štít. uč., přijata jest do pravopisu Husova a bratrského a ujala se pak všeobecně.
a, á je střídnicí:
93. 1. Za psl. a, na př. žena psl. žena, ženám psl. ženamъ, žáhati psl. žagati (z gēga-). Toto a můžeme nazývati původní (v oboru slovanštiny).
2. Za psl. ę, na př. pater, paterý, pátý, psl. pęt-.
3. V české době historické vzniká a, á ještě také jinde a z hlásek jiných, na př. za hořěl psl. gorélъ je později hořal, za šel psl. šьlъ je stč. někdy šal, za stč. želud je nč. žalud, za jehla z jьgla je dial. jahła, za jezero je dial. jazeru, za stč. diábel je nč. ďábel atd.; o tom jsou výklady na svých místech doleji.
4. V slovích snacha a častovati, stsl. snъcha nurus a čьstь honor, jest a za ъ, ь. Ale slova ta nejsou původu českého, nýbrž přejata ze srbskochorvatštiny, snacha v době nedávné, častovati v době starší (doloženo již v XVI stol.). Vykládati č. častovati z pol. częstować nelze, poněvadž v pol. je vedle częstować také częstować a obé vzniklo napodobením slova cizího (Mikl., Über die langen Voeale 57).
