v 3. os. plur. vzorů trpěti a prositi, trpí stč. trpie, prosí stč. prosie, tvarech dadí stč. dadie, vědí stč. vědie, jedí stč. jědie, psl. -ętь.
V tvarech střídných za stsl. sg. gen. dušę, pl. nom. (vok.) akk. dušę, pl. akk. oračę a ve stejných tvarech zájmenných má čeština -ě, ale to vyvinulo se z býv. -ê, nikoli z -ę; v. § 51.
Psl. ъ, ь.
53. Tvrdé jer, ъ, znělo asi jako poloviční t. j. velmi krátce vyslovené u nebo y; svědectvím tomu je ta věc, že pův. u se mění v psl. ъ, a dále že ъ dloužením se mění v y, ý. Srov. §§ 13 a 55.
Měkké jer, ь, znělo asi jako poloviční i; svědectvím je zase to, že pův. i se mění v psl. ь, a dále že ь dloužením se mění v i, í. Srov. §§ 11 a 55.
Hlásky tyto vznikly až na půdě slovanské a vyvinuly se tu v době praslovanské. To uznává se všeobecně, srov. na př. Mikl. I³ 22, dokazovati toho zde tedy netřeba.
ъ bylo tvrdé. Kde by mělo býti po souhláskách měkkých, změnilo se v ь; na př. místo *jъgo jest jьgo, v. doleji § 55.
ь bylo měkké. Nebylo nikdy po souhlásce hrdelné, místo kь, gь, chь jest čь, žь, šь. Souhlásek jiných však neměkčilo, na př. v slabice lь bylo střední l a nikoli měkké l̇, v tь bylo t a nikoli ť atd.; kde tu slovanština historická má změkčení, vyvinulo se až později, na př. psl. kostь (s tvrdým t) a pol. kość, rus. kosť (ps. kostь), východočeské kosť(záp. a spisovné kost) atd.
54. Podle výkladů nahoře podaných jest
a) psl. ъ střídnicí:
1. Za pův. u (krátké). Na př. psl. dъkti stsl. dъšti…, pův. dughter-, lit. duktė, skr. duhitar-; – sg. nom. psl. synъ…, pův. sūnu-s; – psl. rybachъ…, pův. -su, skr. aśvāsu. Srov. § 13.
2. Za pův. koncové -un a -on (skleslé v -un; n odsuto a u přešlo v ъ). Na př. sg. akk. psl. synъ, pův. sūnun (ze sūnu-m); tokъ, pův. tokon (z toko-m); – 1. os. jedn. aor. psl. vedъ duxi, pův. -on (z -om), ř. ἔλιπον, skr. abudham. Srov. § 17.
3. Vzniklo seslabením z o (při stupňování). Na př. dom-, inf. stsl. dąti a praes. dъmą, – praes. zovą a inf. zъvati.
b) Psl. ь pak je střídnicí:
1. Za pův. i (krátké). Na př. psl. lьpéti…, pův. lip-, ř. λίπος tuk, skr. limpati maže; – ovьca…, pův. ovi-, lat. ovis, skr. aviš; – jesmь..., pův. -mi, lit. esmi, skr. asmi. Srov. § 11.
2. Za pův. e v různoslabičném ei̭. Na př. plur. nom. psl. trьje, gostьje..., z pův. -ei̭es. Srov. § 15.