52ᵇ atd., m. orudovati atp., orudowaty Modl. 11ᵇ, Hod. 6ᵃ, oruduyte Ol. Gen. 23, 8, orudownyczye Vít. 83ᵇ atd.; – omlova, pro omlowu Comest. 107ᵃ, m. omluva; – o-bodúcie, o-boduczie potopie t. 107ᵃ m. o-budúcie; – hloboký, před hloboku noczy t. 246ᵃ m. hluboký; – nč. korotev stč. kuroptev; – ob. vochomurka m. muchomůrka; – Holobovi KolBB. 1520.
Slabikotvorné r̥, l̥.
222. V češtině jest také slabikotvorné r̥, l̥ (jinak zváno r̥, l̥ samohláskové, liquida sonans); na př. ve slovích dvojslabičných srna, vlna. bratr, mysl. V příkladech těchto jest r̥, l̥ krátké. Jinde bývá dlouhé; na př. v stč. hr̄dati a j., nč. dial. ohr̄nať BartD. 60 (valašsk.), stł̄kat t. 6 (zlin.), pł̄nit t., pl. gen. sr̄n, vł̄n Hatt. Ml. 116 atd.
Hlásky tyto píší se většinou bez rozdílu kvantity literami r, l, na př. ſmrt Hrad. 14ᵇ, plny t. 16ᵃ nč. smrt, plný atd., – nebo rr, ll, na př. grrdoſt Litoměř., prrwych Hrad. lᵇ, miloſrrdie UmR. 343, brrzo ŽKap. 36, 2 (rr často v Hrad. a ŽKap.), (král) káza kopie Skrrzie prrſy proſtrrcziti KatPetr. 305, pllny Hrad 12ᵃ popllzenye ŽKap. 114, 8 atd. (ll často v Hrad. a ŽKap.); – někdy bývá délka označena, na př. (chléb) wŕci psóm HusPost. 46ᵇ jinam sě mohli wŕczi t. 171ᵇ aby ho kŕmil t. 113ᵃ (2krát), on nás nakŕmil t. 69ᵃ (židé) nohy i ruce (Ježíšovy) zwŕtali t. 84ᵇ roztŕhal Kruml. 65ᵃ strach boží ústy dvojeho jazyka hŕda Ol. Prov. 8, 13; a v psaní dialektickém: popr̄chá, zadr̄hat, stł̄kat, pl̄nit a j. BartD. 6–8 (zlin.), zdŕžať, stĺkať, pl. gen. sŕn, vĺn, sg. nom. sŕňa, vĺča, inf. bŕsť, tĺst a j. Pastrn. 87–90 (slc.) a Hatt. l. c.
Také se rozeznává slabikotvorné ł tvrdé a l netvrdé; na př. ſehłtj Br. žalm 21, 10, řekł t. Ex. 32, 17 a j., a řemeſlným t. Ex. 36, 3, ſprawedlnoſt t. žalm 22, 32, stł̄kat, dł̄hý (dlouhý) a pl̄nit, kl̄č (klíč) BartD. 6 (zlin.). V nářečí dolnobečevském je tvrdé samohláskové ł jen v koncovce part. pekł, nesł, schudł, stópł atp.; ostatně jest „měkké“ ľ: vľk, mľčet, hľtať, kľzké atd. Btch. 414.
Vznik Českého r̥, l̥.
223. Praslovanština slabikotvorného r̥, l̥ neměla; za české a srbchorv. smrt bylo psl. sъmьrtь, za č. hltati bylo glъtati atd. Kde v slovanštině historické r̥, l̥ jest, tu vyvinulo se většinou z bývalé souhlásky r, l spojené s některým jerem.
V češtině je několik příkladů, kde r̥, l̥ vzniklo dialekticky nebo porůznu v slovích jednotlivých z ir, yr, il, yl, ri, ry, li, ly, dále z er. Na př. krchov Us. z něm. Kirchhof, srka m. sirka BartD. 104 (laš.) a Pras. 25; sekrka BartD. 104 (laš.) m. sekyrka; plný t. a Pras. 25 m. pilný,
