23. V aoristu nesech, neseatp. jest e krátké; odchylka ojedinělá nalezeeJidDrk. 69.
24. V koncovce 1. plur. chom bývá někdy odchylkou zdlouženi: syti bychuom Otc. 300a, nadgidechuom t. 340a, nakochachuom sě t. 300a. dorazichuom rkp. XVI stol. (Hanuš. Osterspiele 96). Srov. odchylné uo za žádané o v § 508.
25. Za spisovné tvary sloves trvacích ceniticením, zvonitizvoním, mluvitimluvím, trkati, stojím atp. je dial. cénit, ḿénit, čínit, zvónit. klónit, hójit, mlúvit, nútit. pl̄nit, kr̄mit, tr̄žit, tr̄kat, sr̄kat, vr̄zat atp., praes céním atd. BartD. 8 (zlin.; o bójím, stójím v. § 505, 2); ale iterativa vozit, nosit, chodit t. se nedlouží. Jinde je k seděti, ležeti atd. praes. sédim, sédiš, sédi atd., léžim, létim, bʼéžim atd. t. 85 (stjick.) a 61 (val.); ídu, ídeš, ídete atd. t.
26. V adverbiích mění se kvantita rychle a mimořádně. Na př. za mnohem bývá mnohém, mnohém více Puch. 111a, mnohým krásnější t. 23ᵇ; za kompt. ějie, ějí je nč. ěji, krásněji Us., lípegj Puch. 16ᵃ a kráſněgi t. 109a; za náležité prvé bývá nyní obyčejně prve, a častěji nejprve než nejprvé.
508. Kromě nestejností, vyčtených v §§ předešlých, jsou v kvantitě české ještě mnohé různosti jiné, hlavně dialektické. Zastihujeme je jednak v textech starých, jednak v nářečích nynějších. O textech starých je však připomenouti, že na jejich označení délky nelze vždycky spoléhati: písaři chybovali tu zajisté jednak z nevědomosti, jednak z marotty. Na př. Blah. 261 vytýká, že píší na konci slova rádi j (= í) místo i: Janowj, Petrowj atp.; – v Lact. psáno skoro vždycky nije za náležité ně, nijekdy 240a, nijekam 240ᵇ, nijecžijm 231d, nijetcžij statek 200ᵇ, donijekud 25lb, odnijekud 240b, ponijekud 78ᵇatd., ale nedůvěřujeme této psané délce, poněvadž bychom měli za ni také ní, níkdy, níkam atd., kdyby se byla skutečně také vyslovovala; –.v EvZimn. psáno praes. budee 6 a 17, przygdee 2, nevmrzee 34, kmen zetrzee sě…zetrzee jej 33, piſſee sv. Matěj 5, ijeden netyezee mne 51 a j., a to by mohla býti zdloužená přípona kmene praesentního, v. § 507 č. 21; ale spíše se podobá, že je tu v písmě reflektován řečnický nezpůsob, protahovati samohlásku koncovou, neboť tu psáno také sg. vok. Sitnonee 37, panee 40, lidem dobré wolee 6, nebee i země přěmine 2, jednoho dnee 9, v noci i ve dnee 8, že jste mnee hledali 10, poydemee 48, viece mne neuzrzitee 7, přioděli gſtee mne 17, przigmyetee 43, ſklidtee 12, puſtee sieti mittite 48, myſleſſee 5, byeſſee 42, bieſſee 45, wedee duxit 19, vſlyſſewſſee 9. když sě nedosta wynaa 10, otevřěl oczij 32, liber ſtoo 45, ſtoo mtuov 22, a j.; – v Pror. jižto tě blazenaa řkú 3a, ptakaa 35ᵇ (opraveno rasurou), bez bydlytelee 4a, wuolee mé (gen.) 35ᵇ, porubám výborné gedlee 27b, pramenee
