Jiná odchylka je v č. hřibě stč. hřiebě, griebě, hřebec atd., stsl. žrêbę atd., z koř. gerb-, – a dále ve hřebí, stř hřébí, stsl. žrêbьj, tedy též z gerb-; – výklad toho viz v § 441. –
Odchylky jsou dále slc. strigin Hatt. slc. 52 m. strižin, druh druhczi tak přeje NRada 212 m. družci, kníže Břehſké VelKal. 133 aj. m. Břežské atp.; vznikly vesměs analogií podle striga, druh, Břeh atd. –
Odchylka je též v impt. přisěž, pomož, střěž atp., na př. przifiezz Ol. I. Reg. 30, 15, pomůž mně bože Suš. 14, stṙeż se Baw. 43 atd., tu je -ž místo -z podle praes. sahu-sěžeš atd.
Odchylka zdá se býti v part. moha, střěha atp.; ale tvary tyto nejsou z původního -gę, nýbrž jsou to novotvary (třeba že původu velmi starého) utvořené podle part. (nepřehlasovaných) běža, teša atd., z nichž přijata koncovka -a, vzniklá z pův. -ę atd., a nepřijato spolu změkčení.
Odchylkou také není české ge (he), kde e jest původu jiného než z psl. e neb ь. Na př. v hebký z gъbьkъ, hemzati z gъmъzati, nehet z nogъtь, instr. bohem z bogъmь, bahno pl. gen. bahen (e vloženo), impt. běhej z běhaj atd.; – hekati není z pův. ge-, nýbrž jest utvořeno onomatopojicky; – heslo, pol. gosło a hasło, rus. gaslo, má -e- vzniklé nějakým oslabením, – hezký vykládá Mikl. Et. Wtb. 61 z godjьskъ, tedy -e- z -o-; Jg. má doklady jen nč.; dokladů starých se nedostává, znám jenom příjm. Přibec Hezký PoprR. 22; – hedvábí atd. je z germ., sthněm. gotawebbi Gewebe zu gottesdienstlichen Zwecken Mikl. Etym. Wtb. 69; – z němč. je také nádhera, nádherný sthněm. über-hêre (subst. fem.) = Übermut, adj. über-hêr = überaus vornehm, hêr = herrlich, stolz; odtud snad i dial. herský, sr. § 275; – herka ze střhněm. gurre equa vilis Matz. Ciz. sl. 166.
Skupené zg změněno v případech sem patřících v žď vlastně v žž = žďž, z čehož pak dále jest žď, srov. § 451. Na př. wzbrziezdenye (sic) ŽWittb. 56, 9 m. v zabřěžďenie z brêzg-, – zabřěžděnie, zabrziezdienie ŽGloss. 138, 9 z brêzg-ê-nьje; – roždie z rozgьje, róžďka z rozgьka; – droždie z drozg- střlat. drascus Mikl. Etym. Wtb. 51; – ježdík pol. jaždž z jazg-, lit. ežgys, Mikl. 1. c. 101; – miežditi, mížditi, čert móž lidi miežditi HusE. 1, 72, čarodějníci myzdiechu oči při hledajíciem deludebant oculos Comest 57ᵃ, čáry byl omížďen HusE. 3, 207, z miezg-, – vedle dial. vrzgat je také vrždět zlin. 32, sníh vrždí pod nohama. V nové češtině je zk, sk za býv. zg, a změna v žď drží se jen v dokladech dialektických: slc. zabrieždiť sa svítati, zabreždjévá svítá BartD. 201 (uh.-slov. na Moravě).
g mění se v z (ȥ).
376. Také tato změna je z doby praslovanské. Jí mění se g vlastně v ȥ = dz; toto změnilo se záhy v z, oslabením a konečné i zaniknutím