110, – mnich stsl. mъnichъ ze sthněm. munih Uhlenb., – mozol a mozel, střhněm. masele Geschwür t., – mrcha sthněm. marha t., – mrkev sthněm. morha, moraha t., – mýto sthněm. mûta a střlat. muta (souvisí s mutare) Mikl. Fremdw. 111 – trám nem. Tram Mikl. Etym. Wtb. 360.
Z lat. mespilus je mišpule a nyšpule, oboje prostředím německým, sthněm. mëspila a nëspıl, nov. Mispel a Nispel Mikl. l. c. 113.
m se přisouvá a odsouvá.
362. a) m je přisuto v dial. -um m. -ú, a to v 3. plur. radujum se, chodźum, klečum, pijum Šemb. 56 (opav.), a sg. instr. za tum našum stodołum, s túm péknúm růžúm, před nemocúm, za pecúm BartD. 88 (stjick.), t. 136, 115, 118 a 119, vlivem polštiny, která tu má konc. -ą; – stjick. je podle toho též sg. lok. v-dubʼúm (v doubí) a dat. k-zelúm (k zelí) BartD. t. – V ob. čmert, čmárati m. čert atd. Zlinsky říká se kolembat BartD. 16 m. kolebat, lašsky čempel t. 110 m. čepel.
b) m jest odsuto: v dial. sednáct-, osnáct-, m. sedm-náct-, osm-náct-, Sednaczty rozdiel Ol. 2. Par. 17 (nápis), léta ſednactého Beck. 1, 214, za oſnadczte let Ol. Súdc. 10, 18; – v dial. ňa, ně BartD. 23 (zlin.) a 27 (záhor.) m. mňa (sg. akk.) a mně; – v slovese II. tř. ochrnutí m. ochrm-núti, stsl. chrьmnąti, z chrom-, Lesk. Handb. 13, asnad i strnúti m. strmnúti, z koř. strem- (strměti), most (podrubený) ledva strnieše DalJ. 89 z rkpŭ Z. a P. (rkpy jiné mají stromieše); – v slovích přejatých kafr ze střhněm. gaffer, lat. camphora Mikl. Fremdw. 94, kapusta z lat. composita t. 96, fafrnoch v. famfrnoch (ozdoba na přílbici), bavlna z Baumwolle, Norberk v. Normberk, do Norberka VelKal. 282.
D) Souhlásky k, g, ch, h a jejich proměny.
363. Souhlásky k, g, ch jsou v češtině pravidelné střídnice stejných hlásek praslovanských, v. § 247; na pṙ. oko psl. oko, jgo psl. jьgo, múcha nč. moucha psl. mucha. Durativa h je mladší střídnice za starší explosivu g; na př. jho, noha, hlava je za starší jgo, noga, glava.
V mluvnici hlásí tyto souhlásky do třídy společné podobným článkováním (srov. § 7), a dále hláskoslovnými změnami na mnoze stejnými. Obzvláště jsou tu důležity:
a) změna kj, gj, chj v č, ž (dž; ž), š;
b) měkčení k-, g-, ch- v č-, ž-, š- před samohláskou e, i;
c) změna k, g v c, z (dz, z) a
d) změna kt, gt v c.
