be, bь.
341. Od následujícího -e, -ь souhláska b- se neměkčí. Rkp. KřižB., bedlivý na označování měkkých retnic, má psáno: tebe 80ᵇ, 82ᵇ a j., ſebe 83ᵃ a j., neberuczi 91ᵇ a j. A rovněž tak je téměř bez výjimky psáno v textech jiných; o řídkých odchylkách, jako jsou ve psaném bieru (3. pl.) Lact. 105ᵃ, drobiet t. 183ᵇ, v. § 130.
Změny souhlásky b mimo měkčení.
342. 1. b (bʼ)je změněno v d, zejména bě v de, v dial. říde, holoude v troude, dehem dehoucím mýt. 336 m. hříbě, holoubě atd.; srov. změnu parallelní p-t v § 334. Dále je změněno
2. b ve v, ve včela z bъčela. srov. § 334; v stč. vedrník, vedrnyk Prešp. 719 m. bedrník, škravoška, skrawoſka Nom. 67ᵃ m. škraboška, doudl. žalova ze žaloba Kotsm. 19 (podle žalovati), alenk. vidło m. bidlo BartD. 35.
3. b v p, v záplatník m. záblatník (u vozu).
4. b v m, škemrati v. škebrati; chodsky říká se rymík m. rybník chod. 47, patrně prostředím *rymník; o bručeti-mručeti, vručeti v. § 350.
Cizí b.
343. Cizí b v slovích přejatých dílem zůstává, na př. stč. bekyně ze střlat. beguina něm. Begine Betschwester Matz. Cs. 108, – tábor z tur. thâbûr castra Mikl. Fremdw. 131, – trouba sthněm. trumba t. 133, – kbel střhněm. kübel (sthněm. *chubil) Kluge 192 atd., – bouda stč. búda střhněm. buode Uhlenb., – buk z germ. bôk-, sthněm. buohha t. (o přejetí z germ. svědčí hlásky -u- a -k), – bradatice stsl. brady z germ. *bardô sthněm. barta Streitaxt t., – bedna sthněm. butinna dolnoněm. *budinna t., – velbloud stsl. velьbądъ z got. ulbandus, mylným spojením s adj. velь- a dále s bląd-, blud, blúditi t., – cibule ze střhněm zibolle a to z lat. caepula t.; – dílem bývá změněno v hlásky jiné, a to:
1. Ve v. Na př. barvieř, barwijři ti holí a hojí Pref. 5, z něm. barbier, toto z franc., střlat. barbarius; – buvol z lat. bubalus ř. ßoύßαλος; – hever z něm. Heber; – réva ze sthněm. rëba; – skýva, vedle skýba, pol. a luž. skiba, ze sthněm. scîba, Scheibe Mikl. Fremdw. 126; – šavle pol. szabla z ital. sciabla atd. Mikl. t. 123; – švestka z prunus sebastica; – katvias (rostl.) z lat. scabiosa columbaria Matz. Ciz. sl. 200.
2. V p. Na př. Arap m. Arab, Arapi a Turcy Háj. 215ᵃ, Arapuow t. 200ᵃ; – fišpan z Fischbein; – oplatek z lat. oblata Mikl. Fremdw. 117; – pácovati něm. beizen; – pách (v K. Hoře) z Bach; – palcéř caesaries ze střhněm. balzer; – paleta z něm. Bolette; – Pamberk m. Bamberk
