i zháha dále v žáha a záha, žaha LékA. 23ᵃ a Us., záha slc., zaha BartD. 109 (laš.) –
4. z změněno v h v klouzati-klouhati Us. a v onomatopojickém hvízdati za stsl. zvizdati sibilare (srov. změnu podobnou ve svístati-chvístati v. § 405). –
Cizí z.
417. V slovích přejatých cizí z (psáno z a častěji s) zůstává někdy nezměněno, na př. zázvor z ital. zenzovero Kluge 152, musika vysl. muzika, Jerusalem a Jeruzalem. Zéland VelKal. 311 atp., – mnohdy však je změněno v ž; – o obém v. § 406
Sem patří také žák, vzniklé z lat. ziaconus v. diaconus Matz. Cs. 27.
z se přisouvá.
418. z je přisuto:
1. v zd m. d v slovich: hyzditi, ohyzda m. hyd- hydný = ohyzdný zlin. 14, hluž. hida nenávist, pol. a mrus. hyd, ohyda, rus. dial. gidkij Mikl. Etym. Wtb. 83; – hrazditi místo a vedle hraditi, když brány hrazdieſſe Comeſt. 160ᵃ, městečko nehražděné Pref. 8; odtud pak také ohražďovati, zahražďovati, (lidé přátely) se ohražďují Zrc. Múdr. 692, voko se (víčkem) ohražďuje t., – hromazditi m. a v. hromaditi, abychom hromazdili Štít. ř. 191ᵇ, ty hromazdis thesaurizas Koř. Řím. 2, 5, impt. hromazd sobě poklady NRada 1444, střiebro bude hromazzdieno Ol. Job. 22, 25; z toho pak hromažditi, ktož hromażdy congregat Ol. Prov. 28, 8, aby hromaždil HusPost. 103ᵃ atd., – brouzdati v. broditi; – m. drozd je chod. zdrozda; – púzdro z lat. fodrum Matz. Cs. 286. – V DalC. 5 je: (kóň) jat w uzdyczy, v rkpech jiných: v udici; tu neni z přisuto, nýbrž ono je demin. z uzda stsl. uzda atd., toto z ąda stsl. ąda hamus, ądica uncinus. – V jízda, jezditi stsl. jazd- je -zd psl.
2. V slc. chabzda vedle chabda, č. chebdí, je z vsuto do skupiny bd; srov. s vsuté do pt(bt) v § 407.
3. Ve VelKal. 117 psáno na Zřijpě; z- patrně uměle přidáno podle etymologie Dalimilovy: S té hory na zemi zrzyechu, proto též hořě rzyp přěvzděchu.
z se odsouvá.
419. 1. Ze zájm. stč. jáz, nč. já. Nové já má nejstarší doklady na zač. XIV, a staré jáz vyskytuje se jako archaismus ještě na sklonku XV stol. V době mezi tím je jáz i já, onoho ovšem čím dále tím méně,
