2, 6atd. píší jiní a někdy titíž spisovatelé dovesti, donesti atd., – Jg. má vedle roztýti, otýti, unýti krátké vytyti, nabyti, dobyti atd. a krátké i dlouhé pokrytipokrýti, přikrytipřikrýti atd. –
Za spisovné dvojslabičné infinitivy kvantity – jsou v nářečích moravských infinitivy jednoslabičné krátké; na př. lhat č. lháti, dat.psat, mit, šit, kryt, mět, chtět, vět, dut, kut, plut, klast, krast, přast, nest, vezt, plest, nyst, tyct, mřet, vřet atd. BartD. 9, 50, Neor. 7, brať. hnať, spať, chtěť, kleť, mleť, hniť, mstiť, kuť, čuť, kryť, byť atd. Btch. 444 a 445; kde slabika dlouhá vznikla stažením, je délka zachována: stát. bát sa, lát BartD 9 (zlin.).
16. Zdloužení fonetické, které je v dvojslabičném infinitivě, v supinu není; na př. spátispat, žíti stč. žieti (žnu) žat.
17. Participium l mívá dialekticky zdloužení několikeré, jak ukazují příklady: píł fem. piła atd., krýłkryła, kúłkuła BartD. 61 (val.); – vołáłvołała, vołali t.; – vołáłvołała, hodíłhodiła, seďéłseděła, kúłkuła t. 9 a 26 (zlin.), 91 (kel.), 85 (stjick.), Btch. 446; – vědíl vědíla, vidíl vidíli, pršílo, humíl, trpíl, volál, minoul, oboul, ohnoul, prásknoul chod. a Šemb. 16 (domažl.); – nésł, védł, pékł BartD. 9 a 26 (zlin.); – pás, sík Us. podkrk., – nés (= nesl), véd, pék, pás BartD. 85 (stjick.), muh fem. mohła t. 113 (laš.), – nespád, pribieg, utiek Pastrn 149 (slc., místy); – bódéł vedle bód fem. bodła, móhéł v. móh fem. mohla BartD. 78 (val.), néséł, páséł, védéł, pékéł t. 37 (strán.) a 44 (břez.); – z jazyka staršího patří sem příklady slúl, hníl, šél, vidiel, stál (stanu), výl atp.: ſlv́l Hrub. 260ᵇ, aby shnijl t. 253b, shnijlo t. 292a, ſhnijli t. 405ᵇ, ſſeel Ben. Gen. 37, 30, wſſeel t. 7, 13, wyſſél t. Gen. 38, 29, naſſél t. 39, 4, ſſyél t. Deut. 19, 5, przyſſyél t. 32, 44, newidiél t. Deut. 28, 68, zuoſtál t. Gen. 7, 23, pes wayl Háj. 161a, (vlci) wayli t. 252b atp.
18. Participium n má v koncovce samohlásku dílem a, dílem e, ě. V případě prvém je koncovka vždy dlouhá: volán fem. volána atd., kupován, držán atd. V případě druhém bývá místo en někdy én (zúž. ýn, ín), na př. vpaléna Ben. Gen. 38, 13, byl obwinijn Háj. 294ᵇ. tvář nebude ſpatřjna Br. Ex. 33, 23, ſpatřijn VelKal. 321, ſpatřijna t. 326, ſpatřijno t. 84, ſpatřjny t. 149, nakrmíno, pokropíno, namočíno, podojíno Kotsm. 8 (doudl.), zametýno t., – a místo ěn často ien zúž. ín, na př. otewrzyno EvOl. 274a, aby pozzrzzyno bylo t. 163a ſliſſyn t. 129ᵇ, widijen Ben. Ex. 34, 3, widijeno t. Lev. 23, 12, powiedijeno t. Gen. 15, 13; widijn Háj. 283a, widijna jest t. 312ᵇ, widijni t. 199a, swětla widijna gſu t. 353ᵇ; widijn VelKal. 105, widijna t. 68, widijno t. 169, widijni t. 304, widijny t. 335, zawṙijno t. 78 a j.; by wyházjni byli Br. Jer. 22, 28, pauſſtjn býwał t. Ezech. 32, 25, nebyło přenáſſjno t. Num. 30, 7, přiwážjno t. Jer. 10, 9 a j.
