zaniknutím prvního členu d-, který v assibilatě této původně byl, srov. § 396 č. 5. Vyskytuje se pak změna g-ȥ (z) ve dvou případech:
1.g změněno v z, když následovalo (psl.) ê, jakkoli vzniklé; za žádané koncové -ê, vzniklé z indoevr. -oi̭, je psl. -i, a také před ním změněno g v z. Na př. stč. zielo valde, stsl. zêlъ vehemens, z gêlo-; sg. lok. bozě z bogê; sg. dat. lok. nozě z nogê; pl. lok. boziech z bogêchъ; pl. nom. bozi z bogi ( -i m. -ê, z oi̭), impt. sg. pomozi z -gi (též) atd. změna v dz =ȥ je podružně v nářečích slovenských v těch případech, kde slovo základní má g (místo h), na př. striga dat. lok. stridze Hatt. slc. 52 a 72, vyga (vikev)-vydze BartD 65 (val.), muziga-muzidze t. Více viz o tom v § 247 č. 2.
V češtině vyvinuly se během času některé odtud odchylky; zejména v ob. pl. nom. masc. dlouhý (vlastně dlouhí) atp. místo dlouzí atd., – a v slc. dat. lok sg. strige, nohe atp. Hatt. slc. 52 m. -ze, oboje analogií podle tvarů příbuzných, kde -g-, -h- je právem.
Skupené zg mělo by se v případech sem patřících měniti v zȥ; ale za to je žď, to jest: žádané zȥ změnilo se v žž a toto dále v žď, srov. § 431 Na př. zábřězg- na zábřěžďě, na zabrzezdye diluculo Ol. Num. 9, 21 (k tomu přidělán potom novotvarý sg. nom. zábřěžda, zabrziezda antelucanum Diefenb., zabrzezda id. Veleš.); – miezga sg. dat. lok. mieždě, w míeżdie HusPost. 135ᵇ; – rózga sg. dat. lok. róždě, w olywowey roſdye PassKlem. 54ᵇ
2. g změněno v z v kněz stsl. kъnęȥь, kъnęzь z kuningo-, – ve stč. stzě (stezka) stsl. stьȥa, stьza ze stigā-, – v tázati stsl. tęzati vedle táhati stsl. tęgati atp.; o tom v. § 247 č. 4.
gt změněno v c.
377. Za psl. gt jsou v slovanštině historické střídnice stejné, jako za tj, v. § 247, 5.
V češtině je tedy gt změněno v c, a to v případech následujících: v infinitivech sloves tř. I. 4, na př. moci, vedle stsl. mošti atd., z *mogti, spodobeného v mokti; – léci z *legti atd., –
v supinech týchže sloves, na př. lec, vedle leštь, z *legtъ; –
v subst. s příponou –tь : moc stsl. moštь, z *mogtь, –
kromě toho ještě v slovích: dci, dcera, stsl. dъšti, lit. duktė, got. daúhtar, ř. ϑυγάτηρ skr. duhitar, z *dъgter, *dugtē, z dhugh- = dojiti.
Srovnej také změnu kt v c v. § 368; gt změnilo se spodobou v kt, proto je z pův. gt střídnice táž, jako z pův. kt.
