prosíatd.; – k tomu pak i 1. sg. trpím, prosím; – s odchylkami dial.: sedim, sédiš, sédi…, léžim, bʼéžim atp. BartlD 85 (stjick.) m. sedím, sedíš atd. – Vedle pravidelného vede bývá někdy vedé: budee EvZimn. 6, t. 17, gdee t. 41, przygdee t. 2, nevmrzee t. 34, zetrzee t. 33 (2krát), piſſee t. 5, netyezee t. 51, ale v EvZimn. není toto psaní spolehlivé, v. § 508; ona lagĕ JidDrk. 61, an sě wezee t. 70, ſlowee VšehK. 18a a 237a, ſlowé VelKal. 128 a Háj. herb. 135ᵇ, Slowé pak spravedlnost Kold.21a, ten trhu vžiwé t. I28ᵇ. padnéte Ben. Lev. 26, 30; dial. vedéme, vedéte, neséme, neséte BartD. 61 (val.), něsémy, něséte, co chcétě, dojďétě, umřény, zavřétě t. 85 (stjick.), slc. vediem, vedieš, vedie, vedieme, vediete atd. (ie z é, jinak Pastrn. 11); srov. stpol. mozee potest, zisczee acquiret, skazuyeemy atp., Mikl. Lange Voc. 65. – K praviti jsou pro 1. sg. doklady s á a s í; (já) praaẇy Štít. ř. 143a, t. 207ᵇ, právi (tak v rkp.) HusPost. 162a, (já) prawij vám Krist. 83ᵇ; – podobně vízu k viděti: již wijzy Štít. ř. 17ᵇ, wijzy nebesa otevřena t. 27b takť wijzy psáno t. 87ᵇ a j., wízi BiblB. Mark. 7, 24.
22. Imperativ v sg. jednoslabičný, – du. a pl. dvojslabičný, – krátí z pravidla slabiku kořennou, jeli v tvarech ostatních dlouhá; totéž zkrácení je pak také v dvojslabičném tvaru sg. iž (t. j. s enklitickým ž) a ve složeninách. Na př. áa, vrátitivrať pl. vraťte, vratiž, obrať, navrať, obratiž Br. Num. 6, 26, nawratiž t. NZák. 25a, ráčitirač, račiž, vážitivaž, pálitipal, vzdálitivzdal, hájitihaj, bránitihraň, chránitichraň, kázatikaž, vázativaž, tázati setaž se stč. těž sě; – ie (í)ě(e), svítiti stč. svietitisvět, osvítitiosvěť, zasvítitizasvěť, kvílitikvěl. křísiti stč. křiesitikřes, wzkrſies mě ŽKlem 30ᵇ, mrtvé krzyeſte Koř. Mat. 10, 8, mrtvé křeste Br. NZák. 24b navštíviti stč. navščievitinavštěv, nawſſtěw mne Br. Jer. 15, 15, pospíšiti stč. pospiešitipospěš, říditi stč. řieditiřěď, veď a zřeď lid mój ŠtítV. 85, zřeď dům svůj Br. Isa. 38, 1; krácením novým bývá tu íi místo iě(e), na př. říditiřiď, navštívitinavštiv atp., srov. § 503; – í (původní) i, nížitiniž, ponižte se Br. Jer. 13, 18, sílitisil; – úu, brousitibrus,blouditibluď, souditisuď, soužitisuž, kouřitikuř, koupitikup, vstoupitivstup, ľúbitiľub, zalib se tobě Br. Deut. 33, 11; tak bylo i stupiž, sſtupiž jako déšť Br. Deut. 32, 2, kupiž atd.; nč. koupiž, soudiž, vstoupiž atp. jsou odchylné novotvary; – ýy, výšitivyš, mýlitimyl. – Někdy však bývá v týchže tvarech impt. naopak zdloužení. Zejména sem patří: inf. voliti impt. vól, wuol ze dvého Kat. 152 a 180, neb wuol t. 180; praes. rostu, mohu impt. dial. růsť, můž, růsť jablunko Suš. 435, pomůž mně bože t. 14; – inf. honiti, hoditi, skočiti atp. impt. lašský huň, huňće, huď, skuč atd. BartD, 103t. j. *hóň, *hóňte atd.; – o impt. stój nč. stůj praes, stojím, bój sě nč. dial. bůj sa § 505, 2. – Nezkrácena je slabika kořenná v dokladech ſuvdte Pror. 3ᵇm. suďte, otijezz skota a naučí tě Štít. ř. 246bm. otěž nč. otaž.
