Štít. ř. z pravidla mus- ), moseť BartD. 11 (slov.), slc. mosá, moseť, mosel Pastrn. 104.
Rozdílné u a o v Ľubušín a Ľubošín, Libussin Kosm2ᵃᵃ I, 4 a Lubossin KosmA. t., zakládá se na rozdílném odvozování.
3. V několika slovích přejatých; o tom v. § 201.
ú se mění v au a toto v ou.
197. Dlouhé ú se mění v au, a toto dále v ou; na př. súd-saud-soud, 3. pl. nesú-nesau-nesou. Změnu ú-au nazývám rozšířením (jako změnn ó-uo a j., v. § 183). Změna pak au-ou je patrné spodobení, nebot tu na místo a- vstupuje o-, kteréž jest mezi a a u. Spodobení to způsobeno mechanikou řeči: na přechodu mezi a- a -u jsou mluvidla v tom nastrojení, za jakého se článkuje o; zaznívá tu tedy mimovolné o: au-aᵒu; toto mimovolné o šíří se víc a více, až ovládne místo a.
Změně v au podléhá ú všeliké; na př. súd-saud, z-Úher – z-Auher, neuměl-núměl-nauměl, ktož nauměli pryč běžeti Pam. 3, 134 (verš 8slab., srov. § 136). Změně au-ou podléhá všeliké au téžeslabičné; na př. saud-soud, hauf-houf.
Příčinou změny ú-au jest délka, neboť ve slovích příbuzných tu bývá tu nebývá, podle toho, je-li slabika dlouhá či krátká; na př. jest sg. nom. hauba (nč. houba, - ~) a plur. gen. hub (~), jest saud (nč. soud, -) a sudí (~ -), jest inf. sauditi (nč. souditi, - ~ ~) a impt. suď (~) atp.
Změna ú-au-ou děje se na půdě české a v době historické. Máme popsati její šíření. Tu bude ukázati: jak dlouho se drží ú, kdy se začíná au a jak dlouho trvá, kdy se začíná ou, a konečně jaký je stav nynější.
a) Jak dlouho se drží ú. Tu jde o doklady nejmladší. Do poč. stol. XIV jest ú v textech starých všeobecným pravidlem; také v 2. třetině téhož století vyskytuje se skoro bez výjimky; a teprve od sklonku XIV jest ho méně a méně, a na př. v Puch. (1554) jest au mnohem hojnější než ú; v nitru a na konci slova jsou pro ú doklady nejmladší ok. r. 1600: v Háj. herb. (1562) jest ú dosti často, ve VelKal. (1578) jest na konci slova skoro jen v sing. akk. fem. svú, kterú, dobrú (proti instr. -au), a Nudož. (r. 1603) píše nesú, nesúcí 62ᵃ, 63ᵇ, 67ᵃ (v paradigmatech, prý singulary proti plur. nesauc, nesaucí), krom toho z pravidla au; na začátku slova pak drží se ú- vedle au- a ou- dosud, v. doleji v d).
b) Kdy se začíná au a jak dlouho trvá. Při prvém jde o doklady nejstarší, při druhém o nejmladší. K oněm patří: in Zakauti Reg. IV. 1337, tropauſſ sedlák List. Štít. z r. 1373, (lánu) Tropauſſowa t., wykaupye (3. plur.) Vít. 8ᵃ, Kraupa resignavit Lún. ks. 1400, všickni auczedlnyczy Hod. 26ᵃ, tauzenye t. 61ᵃ, duše mavky
