hojné slabiky příponové (přípon kmenotvorných), na př. koláč stsl. kolačь, bohatý stsl. bogatъ atd. (sr. Mikl. I3 108–109); –
některá slovce neohebná, na př. a, ba, leda, na, za, pa-, pra-, kda, tehda, doma a j. –
V tvarech trat, tlat, vzniklých z tort, tolt (v. § 35) není a praslovanské, ale přece je z doby předčeské.
b) V koncovkách tvarův ohnutých jest č. a (á) za psl. a:
ve vzoru chlap (dub, oráč, meč) v sg. gen. chlapa, oráča, přehl. oráčě atd., stsl. -a; v du. nom. akk. jen u kmenů měkkých: oráča přehl. oráčě atd., stsl. -a; –
ve vz. město (moře) v sg. gen. a pl. nom. akk. města, moŕa přehl. mořě, stsl. -a; –
ve vz. ryba (vladyka, duša, panoša) v sg. nom. ryba, duša přehl. dušě atd., du. dat. instr. rybama, dušama přehl. dušěma, pl. dat. rybám, dušám přehl. -iem, pl. lok. rybách, dušách přehl, -iech, pl. instr. rybami, dušami přehl. -ěmi, stsl. -a, -ama, -amъ, -achъ, -ami; –
v zájm. bezrodém sg. nom. já, du. nom. akk. va, gen. lok. najú, vajú, dat. instr. náma, váma, pl. nás, vás, nám, vám, námi, vámi, stsl. azъ atd; –
ve sklonění zájmenném v sg. nom. fem., du. nom. akk. masc. a pl. nom. akk. neutr. ta, naša přehl. našě, stsl. -a; –
v konc. -ma du. dat. instr. všech sklonění; chlapoma, městoma, rybama, kostma, kuřatma, náma, těma, dobrýma atd., stsl. -ma; –
v příp. -va 1. os. dvojné, na př. neseva, nesechova atd., stsl. -va; –
v příp. -ta 2. a 3. os. dvojné, na př. neseta, nesesta atd., stsl. -ta.
Zejména jest nebo bylo a, á původu praslovanského také ve všech těch případech, které doleji (v § 99) vyčteny jsou při výkladu o přehlásce a-ě.
Psl. a jest obsaženo také v č. á, které vzniklo stažením z aja, oja, êja, ьja a j.; v. §§ 94, b) a 477.
Psl. e.
27. Je střídnicí:
1. Za pův. e. Na př. berete…, pův. bherete. Srov. § 15.
2. Po souhlásce měkké za o. Na př. zájmeno je … pův. i̭od; – kmen konje-, koňe-… pův. -i̭o-. Srov. § 33.
e dlouží se v době praslovanské v ē; z tohoto pak vzniká po souhláskách nepodnebných ê, po podnebných a. Na př. koř. rek-, subst. psl. rēkь, z toho psl. a stsl. rêčь, stč. řěč atd.; – koř. tek-, zdlouženo v tēk-, z toho stsl. têkati č. těkati atd.; – pův. eģhom, skr. aham, ř. ἐγώ, lat. ego, psl. *jezъ, zdlouž. (emfasí) v jēzъ, z toho psl. jazъ, stsl. jazъ, azъ, stč. jáz, já; – koř. žeg-, zdlouž. v žēg-, z toho stsl. -žagati, požagati, č. žáhati, žahadlo.
