r̥ se mění v l̥.
233. 1. ve skupení r̥l ve výslovnosti dialektické; na př. místo umr̥lý říká se místy uml̥lej, a podobně bl̥loh m. br̥loh Kotsm. 13 (doudl.); náležité r̥ spodobeno tím s následujícím l; –
2. v omr̥knúti-oml̥knúti; stč. omr̥knuti = opozditi se do noci, na př. já sem na púšči omrkla nox me comprehendit Otc. 90ᵇ, když již večer omrczechu OtcB. 51ᵃ, slc. iďa domov na pôl ceste omrkl Slovenské Pohľady XII, 57; za to je dial. krk. omlknouti = opozditi se, matením s mlk- = mlčeti.
r̥, l̥ se dlouží v r̥̄, l̥̄.
234. Dloužení toho nezná nč. spisovná, ale bylo v stč. a jest v některých nářečích. Vyskýtá se v týchže případech, kde také jiné samohlásky se prodlužují. Zejména:
v subst. -ęt (srov. hus-house); na př. valašsk. vlk-vl̄ča BartD. 60, slc. vl̄ča, srna- slc. sr̄ňa Pastrn. 89; –
v subst. -kъ, -ka (srov. dub-doubek); na př. zlin. vlk-vlček BartD. 8, slc. vr̄šok, hl̄bka t.; –
porůznu jinde v kmenech substantivních; na př. kr̄č, tr̄n, kr̄del, vr̄ba, kr̄mit, sł̄p, sł̅nečko zlin. 22 a BartD. 6–8 (zlin.), kr̄č, tr̄n Pastrn. 90 (slc.); – v pl. gen. slc. sr̄n, zr̄n, sr̄dc, vl̄n, jabl̄k t. 89; –
v adjekt. porůznu v slabikách kmenových; na př. z dł̅hý (dlouhý) BartD. 6 (zlin.); –
v komparativech (srov. hustý-húšče, houšť); stč. tvr̄ze, hr̄ze; –
v slovesích porůznu v slabikách kmenových; na př. on nás nakŕmil (tak v rkp.) HusPost. 69ᵇ, aby ho kŕmil t. (2krát); kr̄mit BartD. 6 (zlin.), pl̄nit zlin. 22; –
v inf. dvojslabičném (srov. nesu-nésti), na př. (chléb) wŕci (tak v rkp.) psóm HusPost. 46ᵇ, jinam sě mohli wŕczi t. 171ᵇ; slc. br̄sť (m. bſsti), tl̄cť Pastrn. 89; –
v V. tř. -ati, zejména v iterativech (srov. pustiti-pouštěti); na př. stč. hr̄dati, strach boží ústy dvojeho jazyka hŕda (tak v rkp.) Ol. Prov. 8, 13; tr̄hati, roztŕhal Kruml. 65ᵃ; vr̄tati, (židé) nohy i ruce (Ježíšovy) zwŕtali HusPost. 84ᵇ; podle toho bylo také stč. skvr̄něti, svú rukú nepoſkwrnyeli Ol. Gen. 37, 27, smr̄cěti, (syny) zſmircieyucich ŽGloss. 78, 11, tr̄pčěti, pokúšéli i otirpcziely jsú boha ŽWittb. 77, 56, tvr̄zěti, komoň svú podkovú cěst potwirzal. AlxV. 1203; – popr̄chá, zadr̄hat, stł̅kat, kł̅zat, zadr̄hžať, prehr̄nať atp. zlin. 22, BartD. 6–8 (zlin.), Mikl. I³ 185–186 a 210; – slc. zdr̄žať, hr̄ňať, vr̄hať, omr̄zať, hl̄bať, stl̄kať, prepl̄ňať atd. Pastrn. 87–88.