a j.; – vedle jinak, jednak, ginak VelKal. 77 a j., gednak t. 90, jest i ák, ginák t. 33, gednák t. 6, 36 a j.; – místo nikdy, někdy je dý, nikdý Háj. herb. 69ᵇ a j. někdý t. 191ᵇ a j.; – vedle opěte, tuze, záhe bývá i é, opyetee Štít. ř. 116 a 223ᵇ, tuzee Chir. 289ᵇ, zahee VšehK. 293ᵇ; přece a přecéBtch. 446 (dol.beč.); – vedle opět též opiet. opít, opijet Štít. ř. 13ᵇ a j., Alxp. 5 a j., opijt Lact. 242ᵇ; – slabika vnitřní má dále kvantitu různou v adv.snad a dial. snáď Btch. 446, – z předu, ze zadu hran. z přédy, zády BartD. 85, – domů, dolů, loni kel. dómu, dólu t. 92, stjick. lóni t. 85 a j.; – adverbialní výraz kvečeru vytržen ze spojitosti s dat. sg. chlapu atd. a v osamocení tom podlehl změně mimořádné ve kvečerú, au, nč. ou, k weczerú ad vesperam Ol. Ex. 12, 6, k weczeruv Pror. Jer. 5, 6, k weczerau Pref. 7, k wečerau Br. NZák. 36ᵃ, kvečerou Us.; – taktéž změnilo se kposledu, v ou, žni k posledou zejtra mne odvezou, Čelakovsk. Slov. pís. III. 21 : – a stejným způsobem změnil se předložkový akk. (v)zvýši atp. ve výraz adverbialní psaný velmi často í: dva lokte z wyſſij Lobk. 103ᵇ, sedm loket z hlaubij t. 19ᵇ, z ſſijřij čtyři (lokte) Pref. 37, čtyř (sáhův) z dýlij t. 32atd. – Stč. adverb, kompt. čistějie atp. mélo by zníti nč. ějí, ale je zkráceno v ěji, srov. § 503.
4. Jiné sem patřící různosti, když mi z příčiny nahoře vyložené nelze vyložiti všech a soustavně, naznačuji v následujících ukázkách, sestavených podle nářečí. V Čechách říká se vedle sova v mnohých krajinách také sůva, a podobně smolasmůla, kosakůsa, lojlůj, hrudahrouda, žaludekžaloudek, struhastrouha, luhlouh; – podobně biéžet, léžet, bóže, hóři, zéli, céra, Ján, náděje, kníha Šemb. 10 a 11m. běžeti, bože, Jan atd.; – v nářečí chodském je bůtka, brambůr, chvůje, knůt, kůs. půrod, půval, půvěra, půnebí, stuh, vůje, vůlše, vzdůra, skrůtnout, stunat, půznėj (pozdní), takůvėj, tůlik, kášel, náděje, rák za spisovné botka…knot…kašel…a naopak ptačník, krat, hnuj, tulec, muj, plaču, pomahat, klobuk, kovarna, řezbař, místo spisovného ptáčník…hnůj…pláči…klobouk…řezbář chod. 41 a 56; – v nář. doudlebském řípa, fčíla, ocílka, plíva, pína (pěna), bích (běh) gen. bíhu, večer adv. navečír, íkra, ískra, ítrocíl, žíto, rejba (ryba), douha (duha), slouze (slza), plouch (pluh) gen. plouhu za spisovné řepa…jikra…ryba…, a naopak krátké desetkrat, stokrat, plaču, plačeš, zapřahnout, zapřahnu, zapřahli, vězdař (hvězdář), řezbař m. krat atd. Kotsm. 8; vedle samostatného chvála je rčení chvalaBohu t. – V nář. moravských a slezských říká se obecně blato, žaba za spisovné á Šemb. 36; – v nář. horském: vuda za č. voda, vukno č. okno, zkupca č. zkopce, busé č. bosý, pochuvať č pochovati; – v nář. zlinském fára, pápež, vráta, céra, čérný, čért, večér, včéra, kvéčeru, důle, medůvka, stolůvka, žalúdek, slúnce BartD. 8 za české fara atd., a naopak jama, klada, kameň, para, rana, saně, skala; hrach, mak, prah, błato,
