scirpina; – škudla, deku neb ſſkudlu Mand. 6ᵃ, m. a v. skudla Jg., z lat. scandula Mikl. Fremdw. 125; – -š, -ž (koncové): Ježíš; Mojžíš; Mikuláš, mykolawſſ Štít. uč. 74ᵇ; Paříž atp.; – anýž střhněm. anîz z lat. anisum; – ferrnež ze střhněm. vërnis a toto z franc. vernis (Kluge); – groš z lat. grossus; – konvrš z lat. conversus; – kříž ze sthněm. chruzi, střhněm. kriuz, a toto z lat. crux; – krleš z kyrie eleison; – papež ze střlat. bâbes Kluge 255; – touš z něm. Daus, střhněm. dûs. a toto ze stfranc. dous; – verš z lat. versus; – žíž ze stněm. sës (v. nahoře); atd. – V nářečích obecných je toho více, na př. inštrument, konštituce, reštaurace, škrupul, konškripce, konšpirace atd. – Také němčina mění st-, sk-, sp-, sl- (na začátku slabik kořenných) v št- atd., a mnohé české š je tu z německého prostředí.
V cekrýt sigillum z lat. secretum, střhněm. secrête Matz. Cs. 380 je cizí s změněno v c, a rovněž tak v ob. cekretář.
s se přisouvá.
407. s je přisuto:
1. V bst místo bt. Jako byl k nesu inf. nés-ti, tak bylo také grebu greb-ti. Ale v greb-ti vyvinulo se na přechodu od b k t mimovolné s, a bylo tedy greb-s-ti; z toho odsouvá se b a je stč. hřésti, zahrsezzty ApŠ. 38, kúpichu pole pútníkóm hrzeſti Hrad. 89ᵇ, pohrzeſti t. 92ᵇ, pohrzeſty DalC. 31, AnsOp. 13 atd.; později přijímá se vlivem tvarů jiných b opět a je tedy inf. hřébsťi, pohrzebſti mrtvé Lact. 182ᵈ a 220ᵇ, pohrziebsti t. 209ᵇ, slc. hriebsť. Rovněž tak byl ke skubu inf. skústi m. skúb-s-ti, a toto m. skúb-ti, vlasy ſkuſty Pass. 326, vlasy ſſkluſty PassKlem. 235ᵇ, a později opět skúbsti, vlasy skúbsti v Pass. tišt. Jg., slc. skúbsť. Tak vysvětliti je také nč. zábsti, slc. ziabsť. V slc. je také inf. dl̄bst Hatt. 49. Pro sup. hřest atp., z greb-tъ, není dokladu. Srov. z vsuté do skupiny jasné bd v §418,2. Přisuté zde -s- vyvinulo se mechanikou mluvidel jako hláska mimovolná, v. ČČMus. 283–284 a srov. lat. sustineo m. sub-s-tineo, ostendo m. ob-s-tendo a lit. inf. gilb-s-tu sich erholen, lob-s-tu reich werden Schleicher Litau. Gramm. 248 - 249. Stejným způsobem lze vyložiti také chlemstati z chlemtati.
2. V kst m. kt a tsch m. tch. V stč. je lektati a lesktati atp.: z lekt- přisutým t. j. při mechanice mluvidel mimovolně vznikým s stalo se *lek-s-t-, a z tohoto přesmyknutím leskt-. Pro lekst- nemám dokladu starého, ale je dosvědčeno doudlebským lekstati Kotsm. 14. – Podobně vysvětliti jest trvám dial. schoř Us. a BartD. 64 (val.) ze tchoř, t. j. přisutím s a pak vynecháním první souhlásky, (t)-s-choř.
3. K začátečnému kř-, kr-. Místo náležitého skř-, skřidlice, skřivan, skřípati atd. říká se obecně kř-, křidlice atd., v. § 408, 1; jsou tedy
