nominativech a akkusativech sing. i plur., na př. utěšenie náẛe HusPost. 64ᵇ, dostatečnost náẛe t. 107ᵇ, (odplatu) náẛi t. 64a, světlo wáſſe Br. NZák. 12ᵇ, odplata wáſſe t. 12a, náẛi doktorové HusPost. 15a, náẛie těla t. 65a, kniežata náẛe t. 65ᵇ, věci váẛe t. 94ᵇ, náſſie duſſie Ol. Jud. 8, 16, synové wáſſi Br. NZák. 30ᵇ a j., knížata náſſe t. 159a, náſſi Nudož. 35, náše, váše Tomsa 234 atd
15. V časováni jsou jisté proměny kvantity především v infinitivě. Infinitivy dvojslabičné mají slabiku první z pravidla zdlouženu; na př. nesunésti, vnésti, veduvésti, zvésti, kladuklásti, hrajihráti. kryjikrýti, chtělchtíti stč. chtieti, mřelmříti stč. mřieti, ctilctíti stč. čstíti atd. Z pravidla toho vyjímají se jenom slovesa moci, vrci, jeti, pěti (pěji), spěti (spěchati). Některá pak mívají slabiku někdy zdlouženou, někdy nezdlouženou, na př. smíti a směti, čníti a čněti, zejména íti, ěti, pníti a pněti a j. Když infinitiv dvojslabičný je složen s předložkou nebo s ne a tím jest učiněn trojslabičný nebo i čtyřslabičný, tedy je slabika kmenová někdy zdloužena, někdy nezdloužena. Pravidlo jest toto:
a) Za dlouhé áti infinitivu dvojslabičného má infinitiv víceslabičný krátké ati. Na př. dátivydati, podati, nedati atd.; znátipoznati, uznati, neznati atd.; hnátizahnati, pohnati atd.; brátisebrati, nabrati, podebrati, rozebrati atd.; zvátipozvati, vyzvati; stlátiustlati, dbátinedbati, spátizaspati atd. Jenom tam zůstává dlouhé áti také v infinitivě víceslabičném, kde á vzniklo stažením; tedy v slovesích báti z bojati, státi ze stojati a v slovesích vzoru třídy V. 4: láti z lajati, smál se ze smьjalъ atd., na př. báti senebáti se, státipostáti, vystáti, přestáti, látivyláti, káti sevykáti se, tátiroztáti, netáti, smátizasmáti se, hřátiohřáti atd. Shodné s pravidlem tímto jest státi (stojím)přestáti…, a naproti tomu státi (stanu)přestati atd.
b) Za dlouhé původní íti (kde i stará čeština měla íti) infinitivu dvojslabičného má infinitiv víceslabičný krátké iti. Na př. ctíti stč. čstítiuctiti, poctiti, nectiti; mstítipomstiti, křtítipokřtiti, pítinapiti, bítizabiti, žítiužiti atd. Vyňato jest jítinejíti, najíti, přijíti atd.
c) Všude jinde jest v infinitivě víceslabičném táž slabika zdloužena, jako ve dvojslabičném. Na př. títi stč. tietiroztíti stč. roztieti atd., vzíti stč. vzietinevzíti, žíti (žnu) stč. žietipožíti, mříti stč. mřietiumříti, tříti stč. třietiutříti, příti stč. přietipodepříti, rdíti se stč. rdieti sězardíti se, týtiroztýti, výtizavýti, krýtipřikrýti, mýtiumýti, rýtivyrýti, býti dobýti. nabýti atd., zoutiobouti, schnoutiuschnouti, hnoutipohnouti, ploutivyplouti, néstipřinésti, léztivylézti, klástinaklásti, růstivyrůsti, tlouciroztlouci atd. Někde se usus jazyka a spisovatelův kolísá; na př. vedle zazníti jest i zazněti, a podobně zahřmíti a zahřměti, nechtíti a nechtěti.. srov. č. 15; – vedle míti je pojměti n. poměti; – místo dovésti atd., dowéſtiBr. Jer. 52, 11, vwéſti t. Num. 14, 6, přinéſti t. Dan. 5, 2 nalézti t. Oz.
