66.Oddíl druhý. ‒ Souhlásky.
I. Původní souhlásky indoevropské a střídnice jejich slovanské *).
236. Původní indoevropské souhlásky jsou:
r, l, n; ‒ t, th, d, dh; ‒ p, ph, b, bh, v, m; ‒ k, k atd.; ‒ s, z; ‒ j.
Jest ukázati, které jsou jejich střídnice slovanské, praslovanské. Všeobecně jest připomenouti, že explosivy aspirované postupem do slovanštiny (a rovněž tak do lit.) ztratily aspiraci.
Původní r, l, n.
237. Hlásky tyto dochovaly se do slovanštiny beze změny. Jest tedy:
za pův. r psl. r, na př. v orati, orją č. ořu, oři, vedle lit. ariu, lat. aro, ř. ἀρόω, ‒ v berą č. beru, vedle ř. φέρω, lat. fero, skr. bharāmi atd.; ‒
za pův. l psl. l, na př. v lizati, ližą č. lížu, líži vedle lit. lëžiu, ř. λείχω, lat. lingo, ‒ v lêpъ č. lep, vedle ř. λιπαρός skr. limpāmi koř. lip-, atd.; ‒
za pův. n psl. n, na př. v novъ č. nový, vedle lat. novus, ř. νέϝος, skr. navas, ‒ v noktь stsl. noštь č. noc, vedle lit. naktis, lat. nox, ř. νύξ, atd.
chybí pozn. pod čarou
V