Mohlo by se zdáti, že to jsou novotvary poněkud podobné ku pol. ręków, walków, mgłów atd. a dluž. rybov, rolov, kosćov atd., srov. Kal. 185 a Mikl. III2 422. Ale kdyby tomu mělo tak býti, tedy čekali bychom stejné novotvary také a spíše ve vzoru ryba, pl. gen. rybóv; atd.; těch však není (pl. gen. oſſobow v ŽKlem. 134ᵃ má sg. nom. osob, masc.). Proto podobá se mi výklad, že psané, zde -yew, -yw čísti jest = -í, že zejména –w je zde litera němá: v pl. gen. chlapóv, -uov, -ův se koncové -v záhy odsouvalo (v. § 353); mnohdy nevyslovovalo se, i když bylo psáno, na př. bylo psáno chlapuow (způsobem starším), ale vyslovováno chlapů = chlapú (způsobem novějším); proto psáno také na př. z obuow ſtran Mill. 40ᵃ m. z-obú, z rukuou EvOl. 9ᵃ m. z-rukú, na ſwych kolenuow Háj. 90ᵇ m. kolenú, (oni) mohuow Mill. 26ᵃ m. mohú atp.; a podle toho psáno -w jako litera němá také v příkladech nahoře položených duſſyew m. duší, wieczyw m. věcí atd.
Praejotace v mie, mié, mia se mění v ň.
172. To jest samohláska i-, která je prvním členem dvojhlásek ie (= ě), ié (= ie stč.) ia, mění se po m v ň. Příklady
pro mie, mié: pamnyet Admont. 1, svazem mnyedyenym Pror. Dan. 4, 12, pan děkan pſſenczy mniel Lún. reg. 1653, w rzimnie Mart. 23ᵃ bývá u příkladiech drzemṅyeyſſie pamět Kruml. 338ᵃ (m. držim-), rozumnyenye Levšt. 150ᵃ, ktož nerozomnyegie povie ODub. 103, nerozumniel Pror. Ol. Isa. 1, 3, nerozumnyechu EvVíd. Luk. 2, 50; dial. zemňe, mňed, mňech, mňesto, mňesíc, posmňech, vymňenit, smňenka, mňel atd. Šemb. 11, chod. 47, BartD. 56 a Us.; v doudl. však: město, měl atd. Kotsm. 14; –
pro mia: mňást m. miásti (męt-) zlin. 27, mňáct BartD. 16 (zlin.), mňa (mě, mę), zemňáky BartD. t., mňágať vedle mágať t. 65 (val.), mňadlić t. 110 (laš.).
Srov. strus. mnjaso, pamnjatь Sobol. Lekc. 97, a mrus. dial.: veremnьe (vysl. veremňe, stsl. vrêmę), zemnьa (vysl. zemňa), mnьaso v. mnьeso a mnьiso (stsl. męso), pamnьatь atd. Ogon. Stud. 80.
Cizí i.
173. V slovích přejatých cizí i, ī většinou zůstává, na př. v biskup ze sthněm. biscof a toto z lat. episcopus ř. έπίσχοπος, – chvíle ze sthněm. hwîla, – pilíř ze sthněm. pfilâri střhněm. pfilære, a toto ze střlat. pīlarius, – pila ze sthněm. fîla atd.
Někdy jest i změněno v ь, na př. mše stsl. mьša z lat. missa; – v e, na př. křesťan z lat. christianus, stč. omelí z homilia, ob. reškunda z risconto a j.; – v ě, na př. kuběna z concubina, fěrtoch z fürtuch, pak převor, z lat. prior, sthněm. prîor: slovo to bralo se za složeninu s přě-,
