mistře, již (sg. akk.), a jinde s ním, s ními, jíž (na Domažlicku), míſtr (mor.) Blah. 22 a 261; že písaři rádi -i na konči slova prodlužují a píší: panu Janowj, Petrowj, dám dobrau wůlj t. 261; Blahoslav také neznamenal již délky v adv. kompt. radějí, milejí (stč. -jie), učil psáti raději, mileji, a vytýkal omyl těm, kdo tu psali -í, t. 261. Podobně má i Nudož. 35ᵇ v paradigmatu: pl. gen. naſſjch. dat. naſſjm, instr. naſſjmi. Také v textech odchylky toho druhu velmi hojně se vyskytují. Dialekticky pak říká se: tí staří vojácí, hadí BartD. 52 (dolsk.), v zéli, do zéli, sédi, léži t. 81 (hranick.), a za spisovné: slovo boží, hromada kostí a j. slýchá se na mnoze: slovo bóži, hromada kosti atd. Proto patří také náležité lišení i a í k nejtěžším stránkám českého pravopisu.
i, í je střídnicí:
161. 1. Za psl. i. Na př. viděti, vídati. psl. via-.
2. Za psl. ь, v několika dokladech jednotlivých: Stibečna (jm. místní), *stьbьčьna, pagum Ztibecznam Kosm2. I, 4, Ztibecinam Kosm1. ib, in villa Stibecna KosmA. III, 13, adiacet pago Stybeczne Kosm3. I, 3; – 1ist z lьst-, Lystimir Kosm2. III. 12, konšel mnoho liſtiwie vylúdí Hrad. 128ᵇ (verš 8slab. slovo liſtiwie platí tu za dvojslab.); – dibri valles, plur. nom. MVerb. (v Aelt. Denkm.; Patera ČČMus. 1877 neuvozuje této glossy ani mezi pravými ani mezi nepravými); – čist- z *čьst-, chce sě chiſtiti Urban celebrabitur CisMnich. 97ᵃ (dvojslab.), chiſli t., k velikéj chzyſti Kunh. 148ᵃ (jednoslab.); – řik- z rьk-, já slávu rz(i)ku ŽKlem. 17, 50 (i vyškrabáno), zda by otpieral sě a rzika Rožmb. 19; – chřib- z chrьb-, chrzybeti králóv zvrátím EvOl. 204ᵃ z chrьbьty, nč. po hřibetu Erb. čít. 34 (domažl.), křibet BartD. 27 (záhorsk.) a 62 (valašsk.), srov. stpol. chirzybet ŽFlor. Ezech. 20; – křist- z krьst-, prosi krzyſta Bořivoj ot Svatopluka DalC. 23; – střim-, střimen ze strьmen-, do ſtřimenu Háj. 115ᵃ, do Střymenu t. 272ᵃ; – v příponách vévody luczyſkeho PulkR. 15ᵃ PulkL. 32 t. j. lučského, z -ьsk-, maczyka Synon.t. j. máčka (rostl.), z -ьka. V nářečí lašském říká se Lihota, Lihotka (3slab.) za č. Lhota, Lhotka, z lьgot-. Je trvám samozřejmo, že i, y psané v uvedených dokladech starých znamená hlásku i, jaká se slyší v dial. hřibet, křibet a lihot-, a že je střídnicí za bývalé zde ь. Namítati by se mohlo, když – jak doklady ukazují – liſtiwie v Hrad. 128ᵇ je 2slabičné (a nikoli 3slab.), a rovněž tak chiſtiti v CisMnich. 97ᵃ atd., že tedy psané zde i za ь neznělo; myslím, že by to byla námitka nesprávná, a vysvětluji si věc takto: říkalo se listivě (3slab.) a vedle toho též lstivě (2slab.), jako se říká Lihota vedle Lhota; skladatel 8slabičného verše v Hrad. užil slova 2slabičného lstivě, opisovatel však odchýlil se a napsal 1istivě, které v jeho nářečí bylo místo nebo vedle lstivě-, a podobně při čisti- m. čsti-. Srov. slc. lehota, levica v § 145.
