Také v Kopidlno-Kopidlanský atp. zdá se býti a přisuto: ale je to vlastně změna e-a, v. § 131.
2. Odsuto jest a v slovích přejatých Lexa m. Alexa, – v domáckém Lojza z Alois, – Háta z Agatha, stč. Ahata, den s. Ahaty EvOl 179ᵇ, na ſwatu ahatu LékB. 41ᵃ, – brotan (rostl.) z lat. abrotanum.
Dial. tvary začla m. začala, začli m. začali, zapli m. zapali, žła m. žała DartD. 103 (laš.) atp. jsou novotvary: podle padnu-padnouti utvořil se ku praes. začnu také inf. začnouti (m. začiti), a jako je k padnu-padnouti part. fem. padla plur. padli atd., tak utvořilo se i k začnu-začnouti také part. začla, začli atd. Na pohled zdá se, jakoby v začla proti začala bylo jen -a- odsuto, ale geneticky má se věc jinak.
ia, iá; ia, iá; slc. ä.
111. Psaním ia, iá rozumíme hlásky a, á s praejotací v daných případech zjevnou, tedy dvojhlásky ia (krátkou) a iá (dlouhou); na př. v nč. napial, stč. krestian, diábel.
Psaním ᶥa, ᶥá rozumíme tytéž dvojhlásky v případech theoreticky žádaných, nehledíc k tomu, je-li praejotace také v dokladech psána čili nic. Na př. pro stč. subst. ščeňata, ščeňátko předpokládáme znění starší (předhistorické) ščenᶥata, ščenᶥátko; – a rovněž tak předpokládáme 3. os. plur. mlátiá pro stč. mlátie, nč. mlátí a dial. młátia BartD. 45 (břez.), młáťá t. 90 (choďá, stjick.), młoťo t. 128 (laš.); – sg. nom. krmᶥa pro stč. i nč. krmě a dial. krḿa BartD. 16 (zlin.); – atd.
O slc. ä viz dole § 116.
ᶥa, ᶥá.
112. ᶥa, ᶥá jsou střídnice:
a) Za psl ę, ьja, ьję:
za psl. ę, na př. ščenᶥata (z toho je pozdější ščeňata, nč. štěňata), ščenᶥátko (= pozd. -ňátko), psl. ščenę-, – part. vzᶥat (= nč. vzat), psl. vъzętъ; – srov. § 51 ; –
za psl. ьja, na př. prᶥátel- (= pozd. přátel-), psl. prьjatel-, – plur. nom. znamenᶥá (= pozd. znameňá, znamení), psl. zьnamenьja; – srov. § 477; -
za psl. ьję, v part. praes. pᶥá (nč. pije) atp., z čehož se stalo ṕá a přehláskou pie, na př. pye a jeda Štít. uč. 30ᵇ, ani pie ani jěda Pass. 127 atd.; srov. § 477.
Později, v době historické a pokud tu přehláska nepronikla, jsou za tyto bývalé dvojhlásky střídnice a, á bez praejotace: ščeňata, ščeňátko, přátel-, znameňá atd. Předpokládáme, že v případech sem patřících místo stč. historického a, á bylo předhistorické ᶥa, ᶥá, a vede nás k tomu jednak
