tři-poslové, pět-loket, sto-osadníkův, co-peněz (o veš omnis v. č. 2) atp., a také dva-sousedé atd. – Ale při slovosledu jiném: sousedé dva atd.
5) Nesnadno je poznati přízvuk jednoslabičného příslovce, když se přikloňuje ku přízvučné slabice příslovečného výrazu následujícího, na př. dnes-ráno, hned-dnes, hned-v-noci, hned-teď, teď-hned, již-loni, až-zítra atp.; může tu trvám bývati dnes- i dnes- atd. – Ale při slovosledu jiném: přijdu-dnes, přijdu-hned atd.; také při spojení jiném: hned-přijdu atd.
6) Pomocné jsem atd. má přízvuk ˋ nebo je bez přízvuku podle okolností nahoře v α) a ß) vyložených; na př. dal-jsem, dal-jsi, dali-jsme, pravil-jsi; pravili-jste a pravili-jste; co-jsi-pravil, co-jste-pravili; nikdy-jste-nepochybovali atd.
7) Totéž platí o bych, na př. dal-bych, dal-by, dali-by, pravil-bych, atd. Dvojslabičné bychom, byste má ovšem přízvuk ˘˘; ale šli-bychom, dal-byste atd., t. j. slova tato jsou bez přízvuku nebo mají přízvuk ˘˘, když jsou přikloněna ku přízvuku ˋˋ slova jednoslabičného.
8) Jednoslabičné spojky jsou většinou bez přízvuku. Na př. matka-a-dcera, otec-i-syn, matka-neb-otec, otec-či-matka, zda-nevíte, nevíte-li, že-nevíte, kde-bydlíte, kam-půjdete, kdy-odpovíš, když-nevíte atd. Někdy mívají přízvuk ˋ, na př. víte-li vedle nevíte-li.
9) Když se slova taková sejdou dvě nebo několik, spřahují se a první slabika takto vzniklé spřežky má přízvuk ˋˋ nebo ˋ. Na př. že-bych, kdy-bych, až-by, zda-li, ač-li, kdy-pak, kde-pak, kam-pak; viděli-jste-mě, dali-jste-mi, řekli-jste-nám; kam-pak-by-chodili, zda-li pak-víte atd.; a podobně: a-byste-věděli, kdy-bychom-mohli atd.
494. Přízvuk výrazů předložkových.
Když předložka má dvě slabiky nebo tři, je přízvuk obyčejný, t. j. i předložka i spojený s ní výraz pádový mají svůj přízvuk náležitý. Na př. přede-vsí, přese-všecko, nade-všemi, mezi-horami, proti těm-pomluvám, podle-zakona, mimo-nadání, skrze-les, kromě-stravy, strany-té-cesty, okolo-města, okolo-našeho-města atd.
Když předložka je jednoslabičná, dlužno rozeznávati, je-li prvotná či podružná.
Předložka jednoslabičná prvotná splývá se svým pádem ve slovo jedno a má přízvuk jako první slabika tohoto celku; když je příslušný pád výraz složitý, spojuje se předložka způsobem řečeným se členem prvním této složeniny. Na př. na-horu, do-domu, ve-dne, ve snách, za-tmy, ze-lnu, o-vánocích, ku-Praze, bez-ducha, po-smrti, před-sebou, po-sobě, pro-sebe; se-synem, se-svým-synem; na-té louce, do-těch lesů, za-těmi lesy; na-mou duši, po-mé smrti; za-naše hříchy, za-hříchy naše; do-našeho domu, do-domu našeho; na-našem poli, na-poli našem; do-jeho domu,
