a j., srov. nč. dial. do tohto domu (slc.) Listy filol. 1883, 417 a hluž. obecné toh, joh Pfuhl 64 a 66: přízvuk původní byl zde togo, jego; ten se držel až do jisté doby staročeské, jak svědčí jʼho m. jeho (v. str. 575); kdyby byl trval ještě v XIV stol. a potom, nebylo by z toho, jeho vzniklo toh’, jehʼ stč. tohʼ, jehʼ svědčí tedy, že nynější přízvukování toho, jeho kdysi v době před stol. XIV nastalo; a poněvadž není pochyby, že pravidlo, podle něhož prvotný přízvuk volný se v češtině změnil v jednomístný, působilo všeobecné, proto můžeme bráti stč. tohʼ, jehʼ za svědectví, že v době té změna dotčená byla vykonána již vůbec, že přízvuk nynější byl pravidlem již v historické době staročeské
Totéž potvrzují slova česká, jmenovitě hojná jména vlastní přejatá do němčiny. Při přejímání tom tvar český velmi často tím se kazil, že ztrácel slabiku nebo i slabik několik; z pravidla však zachovává se slabika, která tu ve výslovnosti novočeské má přízvuk hlavní, a to je zajisté svědectvím, že přízvukování novočeské, aspoň co se týče přízvuku hlavního, bylo pravidlem již v těch dobách starších a dílem velmi starých, kdy slova česká sem patřící do němčiny se přejímala. Na př. podle rus. gorodécъ bylo i v češtině kdysi *gradec; ale v tvarech přejatých Gratzen (Nové Hrady), König-Grätz (Králové Hradec) atp. slabika *-dec není zachována, zejména její samohláska je ztracena; toho nelze vysvětliti z přízvuku *gradec a dlužno tedy předpokládati, že uvedené tvary německé se zakládají na přízvuku *gradec, t. j. že nynější slova toho přízvuk byl již v té době staročeské, kdy slova tato do němčiny se přejímala, tedy jak tu dále staré g místo pozdějšího h svědčí, zajisté před polovicí stol. XIII. Taktéž je něm. Budweis, doložené listinou v Reg. II. z r. 1265, svědectvím, že se již v té době přizvukovalo Budivojevici n. Budijovici. – a rovněž tak obráží se přízvuk shodný s novočeským v něm. Wickwitz Pal. pop. 419 č. Vojkovice, ve Welchau t. 421 č. Velichov, ve Zwetbau t. 422 č. Svatobor, v Reschwitz t. 423 č. Radošovice, v Drahenz t. 424 č. Drahonice (příklady tyto jsou vesměs z bývalého Loketska, tvary jejich německé jsou tedy z doby staré) atd., – a obráží se přízvuk shodný s přízvukem novočeským výrazů předložkových v něm. Welhotten t. 82, Wellhotten t. 2, Welhota t. 73, Ellhotta t. 69 atp. č. ve-Lhotě, – v něm. Weboschan t. 53 č. ve-Bžanech, – ve Welbina t. 53 č. ve-Lbíně, – v Elništ t. 311 č. ve-Lništi atd.
497. Přízvuk slov cizích. Slova přejatá, která v jazyku svém mají přízvuk odchylný od způsobu českého, přijímají přízvuk český tím více, čím více v češtině domácnějí. Na př. za cizí commissio je č. kommisse, a rovněž tak je komedie za comoedia, tragedie za tragoedia, koleda z calendae, pohan z paganus, oltář z altare, kapusta z composita, process z processus, kabát z gawati, pivoňka z pæonia, revír z něm. Revier a toto
