ze stfr. riviere pobřeží a ital. riviéra břeh, rozinka z Rosine, rosolka z ital. rosoglio a to z lat. ros-solis, Josef z Josephus, František z Franciscus, Matouš z Matthaeus, Marie z Maria atd.
Výška hlasu.
498. V řeči měníme rozmanitě také výšku hlasu. Děje se tak v řeči obyčejné ve větě oznamovací, ve větě tázací, v oslovování a volání, a krom toho v deklamaci a řečnění.
Ve větě oznamovací klesá hlas při slabice poslední, když myšlenkový celek je tu ukončen a kde by tedy v písmě byla tečka nebo jiná silná interpunkce, a naopak hlas trochu se zvyšuje, když myšlenkový celek ukončen není. Na př. ve větě „Náš soused prodal pole“ má v posledním slově slabika prvá přízvuk a druhá hlas snížený, kleslý, což naznačujeme psaním pole; ve výraze „Když náš soused prodal pole, zbyl mu ještě dům.“ má totéž slovo pole přízvuk týž po-, ale v druhé slabice hlas poněkud zvýšený, což naznačujeme psaním pole.
Ve větě tázací je zvýšení podobné, ale značnější a proto zřetelnější: „Náš soused prodal pole?“
V otázce „Vidíš?“ je slabika druhá o kvintu vyšší než první, v odpovědi „Vidím!“ o kvintu nižší, v. Hostinský, O české deklamaci hudební (1886) str. 17.
Také při oslovování a volání, zvláště když patří osobě vzdálené, zvyšuje se hlas v slabice poslední; na př. Josefe! pane-sousede!
V nářečích obecných je z tohoto výšení zvláštní a rozmanitá modulace hlasu, která dosud velmi málo je popsána; někde je z toho zvláštní „řeč zpívavá“, jak se zdá uchu cizímu, modulaci té nezvyklému.
V nářečí chodském modulace tato řídí se obsahem řeči a také citovou náladou mluvícího, chod. 35 a 36. V Domažlicku a jinde v Čechách západních slabika poslední se zvyšuje a protahuje, předposlední pak, je-li dlouhá, se krátí; na př. „mamo, zažiňte tu kravu!“ Šemb. 15. V krajině Pražské protahuje se koncovka zpěvavě, t. 21. V nářečí ostravickém při zvolání slabika poslední zvyšuje se asi o kvintu, jako při otázce, a spolu se protahuje, jako v Domažlicku; na př. „Jané! skoro budźeš hotový?“ t. 57.
V deklamaci a řečnictví vypěstovala se modulace hlasu ve zvláštní umění, druhdy pak i jisté nezpůsoby se tu vyvinují; o tom jedná spis Otak. Hostinského nahoře jmenovaný a Blahoslavův Vitia contionatorum.
