(analogií podle kladného povezeme atd.) také nepovezeme, nevyhodíme atp.; – dobro-druh, Bělo-hrad, ostro-vtip, holo-hlav; Svato-p1uk; větro-plach; země-plaz; země-žluč; maso-pust; bratro-vrah; lido-jed; svato-kupec, svato-krádež, – holo-hlavý, zlato-ústý, černo-oký; marno-tratný, marno-tratnost, marno-tratník; krátko-zraký; tmavo-hnědý, sněho-bílý; hlucho-němý; nanebe-vzetí, na-nebe-vstoupení.
Přízvuk vedlejší jest na slabikách lichých jistější a pevnější, když slabiky sudé jsou krátké a když slabiky liché jsou dlouhé nebo kořenné a tedy významem vynikající; na př. bývalý, bývalého, vyslovíte, nepovím, nepředvídaný, nepředvídaného, nepovezu, neunesu atp. Když takové převahy při slabice liché není nebo když naopak řečenými vlastnostmi vyniká sousední slabika sudá, tu přenáší se přízvuk vedlejší snadno na slabiku tuto; na př. říkáme nejsvědomitější a také nejsvědomitější, – dostal-dovolenou i dostal-dovolenou, – řekneme spíše neobyčejný (-ej- je dlouhé), nejbohatější, nejpravdivější, nejspravedlivější, následující atp. než neobyčejný, nejbohatější, nejpravdivější, nejspravedlivější, následující, – říká se Čelakovský i Čelakovský, ale jen Čelakovského atd.
Zvláštního povšimnutí zasluhují slova složená, která sem patří. Když jejich člen první je jednoslabičný, neodchylují se od pravidla obecného. Na př. Pi-voda (3slab.) proti Kali-voda (4slab.); drž-grešle, Skoč-do-pole; sto-letý proti sedmi-letý; dvoj-násobný, troj-násobný atp. proti stero-násobný; zlo-pověstný atd. – Když člen první má sudý počet slabik, je rhythmus jeho trochejský a člen druhý může v témže rhythmu pokračovati, na př. hlucho-němý, černo-oký, Kali-voda, Vratislav, desateronásobný atd. – Když však člen první má slabiky tři nebo pět (pro více slabik není trvám příkladu), je první slabika členu druhého přízvučná, přízvuk pak vedlejší, který měl býti na poslední slabice členu prvního, zaniká, člen první tudy pak jest celý nebo v konci svém rhythmu daktylického; na př. červeno-bílý, zeleno-žlutý, národo-pisný, záhubo-nosný, nebeso-vládný, daleko-sáhlý, patero-násobný, jedenáctero-násobný, na-nebe-vzetí, na-nebe-vstoupení atd.
493. Přízvuk slov jednoslabičných (mimo výrazy předložkové). Slova jednoslabičná jsou podle přízvuku trojí: dílem mají přízvuk hlavní ˋˋ, na př. král-to-řekl, pán-poručil, Bůh-stvořil-svět, pták-zpívá atd.; – dílem přízvuk vedlejší ˋ, na př. král-Václav, pan-učitel, bůh-Jupiter, pták-ohniváč, nechoď-tam, zůstaň-zde, nechte-ho, řekni-mu, pověz-mi, neboj-se atd.; – dílem jsou bez přízvuku, na př. nikdo-tam-nechodí, nikdo-ho-nechce, pán-mu-poručil, pán-mi-poručil, já-se-nebojím atd. Příklady zde uvedené ukazují, že slovo totéž má někdy přízvuk ˋˋ a jindy ˋ, na př. král-to-řekl a král-Václav; anebo že někdy má přízvuk ˋ a jindy je bez přízvuku, na př. nechoď-tam a nikdo-tam-nechodí, neboj-se a já-se-nebojím atd. –
