nějakým způsobem zřejmě naznačil. Ode kdy a jak se to děje, je vyloženo v § 9 a v prvních paragrafech výkladův o samohláskách a dvojhláskách jednotlivých. Ze svědectví těchto obojích, přímých i nepřímých, vyplývá úhrnem, že kvantita staročeská s novočeskou celkem se shodovala.
V některých jednotlivostech jsou ovšem rozdíly; na př. za stč. dlouhé nom. třie, čtyřie, adv. silnějie atp. jest nč. krátké tři, čtyři, silněji, za stč. krátké kázanie atp. jest nč. dlouhé kázání atd.
Známe tedy positivně dosvědčenou kvantitu novou, a víme, že kvantita stará celkem se s ní shoduje. Ale to nestačí k popisu soustavnému a zevrubnému, poněvadž tu jsou i mnohé různosti, a poněvadž neznáme příčin ani kvantity vůbec, ani vytčených růzností zvláště. Dokud základ tento nebude nalezen, musíme přestávati na tom, aby slovník kvantitu slov jednotlivých zaznamenával a aby mluvnice v příslušných částech svých, zejména v kmenosloví a tvarosloví o proměnách kvantitativních promlouvala. Zde – v hláskosloví – můžeme z toho ze všeho jenom případy některé vytknouti, připomínajíce napřed strany většiny jich, že o nich budou výklady obšírnější v kmenosloví a tvarosloví. –
Případy, které sem patří, jsou dílem z hláskosloví, dílem z kmenosloví, dílem z tvarosloví.
505. Kvantitativní změny hláskoslovné. Sem patří:
1. Dloužení stahováním, na př. moja-má, čuješ-čúš, dobroje-dobré, žahadlo-žádlo chod. 35, třeba-třá, neotvrátil-nótvratil Alb. 7ᵇ, neuměl-núměl, poobědé-póbědě atp., v. § 476–479. V délce zachována je tu kvantita slabik předtím dvou, slabika stažením vzniklá vyplňuje touž nebo skoro takovou dobu, jakou vyplňovaly slabiky předtím dvě, a v tom smyslu je dloužení toto náhradné.
2. Dloužení samohlásky začátečné po některých předložkách na př. k-ápostolóm atp., v. § 94, – z-Égypta atp., v. § 126, – v-óči atp., v. § 178, – v-úši atp. v. § 193.
3. Dloužení před -j:
aj v áj, na př. tágnych věcí Hrub. 85ᵃ; przidaag t. 25ᵃ, nedaag t. 339ᵇ, nepoddáwág t. 115ᵇ, poſielaag t. 51ᵃ, ptaag ſe t. 63ᵇ, neżaadág t. 85ᵇ, vżijwág t., trwág t. 284ᵃ; zaagde t. 350ᵃ, zágde t. 321ᵇ, nágdeſs t. 24ᵃ, nágde t. 11lb, 275ᵇ atd.; dial. nájlepší, nájvěc, zájiť, nájiť BartD. 85 (stjick.), nájit, nájisť t. 34 (slov.), nájdu t. 61 (val.); –
ej a ěj v éj a iej n. iéj na př. ſégde Hrub. 203ᵇ, olég t. 282ᵇ, neprzigijmég t. 50ᵃ, zachowawég t. 340ᵃ, chtijeg t. 67ᵃ; dial. néjsu, léju, sméje sa BartD. 8 (zlin.); –
ij v íj, na př. dial. píju, píjeme, líju, hňíju, víju, víjadlo Kotsm. 5 (doudl.), bíju, šíju, píj BartD. 8 (zlin.); –
oj v ój, na př. pójdu nč. půjdu, rozlišeno i významem od pojdu;
